Kocouří život

Kdo je rovnej a kdo rovnější

24. srpna 2017 v 21:13 | valin

Vona teda hodně často řiká, že kdo nežil nikdá s kocourem, je to jako dyby nikdy nežil.
Já nevim ale přesně, jak to vůbec myslí, páč že by byla tak chytrá, že by tudle velkou pravdu vopravducky pochopila, tomu ňák nemůžu věřit. Spíš to bude zase ňákej její ironickej kec, jako vobvykle.

Třeba by todle rčení mohla směle inplantovat na jejího, jak vona s oblibou říká "hodného hošíka",kerej mi tedla do týhle vypráskaný famílie přived a zasadil, ale to vona zasejc ne
.
Věc se má takhlenct. Její hošík má bolavý zádíčka a asi ho bolely tak, že ze zoufalství rozsekal postel. Dyby tak pěkně cvičil a byl pohyblivej jako já, zádíčka by ho určitě nebolely, enomže to von ne, vona furt nadává, že si po sobě neuklidí ani ťuk../to by mi teda vopravducky zajímalo, jak se uklízí ťuk a taky někdá říká prd.. tomu už vůbec nerozumim../a že dyby se furt neválel u PC a taky někdá třebas umyl nádobí a nebo tak něco, že by to mohlo bejt přínosný pro ty jeho bolavý záda.

Von teda má ale evidentně větčinou jinej názor a tak na ní tak outrpně hledí, dyž se ztrapňuje těma jejíma kecama a civí přesně jako já, dyž mi vyčítá, že sem se zase netrefil do záchodku, což znamená, že jí má dočista na háku. Stejně jako já, že jo. Ale stalo se, že jí asi chtěl udělat radost svým pohybem a tak rozmontoval svou postel a součástky z ní hezky vopřel vo všechny almary, co jich máme v bytě.

Že vona prskala žluč, je nabíledni. Povídala mu:
"Víš co, ty vezmi stovky hřebíky a zatluč rovnou všechny dveře vod všech almar, protože se nikam nemůžu pro nic dostat. Kvůli tomu si nemusel bořit svou postel, když si chtěl, aby bylo všechno nedobytné a nemusel by ses tak namáhat, efekt by byl stejný a bez výraznější ztráty energie."

Von teda kluk po tom jejim proslovu na ní hleděl dost útrpně, ale to bylo asi tak všechno, páč součástky /rozuměj prkna, desky, pružiny/ porád máme rozkramařený po celým kvartýru. Mě to teda zasejc až tak moc nevadí, ale vona je z toho dost nervní a je na kluka už dost našňupnutá.
Já si tu užívam pěkný schovávačky a vůbec mě dost baví mezi tim všim prolejzat, ale vona pro to nemá žádný pochopení a furt na kluka huláká, aby to už zlikvidoval.

Tak nevim, ňák těm lidem moc nerozumim. Co voni všecko potřebujou k tomu životu, to je nad kocouří chápání. Jeden si koupí postel, potom jí rozmlátí a nakonec stejně spí na matraci na zemi jako já.
Bych to teda shrnul, nakonec sme vobá skončili na podlaze.

Tadle rodina je fakt hodně demokratická, kocouří a hošící jsou si rovný na zemi na matraci a čoklové a paničky sou si zase rovný na kanapíčku.
Ale kdo je si rovnější víc, to vopravducky nevim, kluk to asi nebude, dyž ho bolí záda, páč je má křivý…

Sakra, nemam volnou chvilku pro sebe...

2. května 2017 v 13:54 | valin
Vona s tou Mrňavicí nedá a nedá pokoj. Terďkonct u nás byla nakvartýrovaná na celý boží štyry dni. To bych se z toho dočista pominul velebnosti. Mrňavice je fakt nepoučitelná, porád za mnou hopsá a vejská při tom, jako by jí napichovali na vidle.
Ani chvilku pro sebe a svý meditace jsem neměl. Musel sem bejt porád ve střehu.
Mam vopravducky těžkej kocouří život. Eště že Vona, /naše živitelka/,se celkem překvapivě prokázala jako charakter. Dávala mi aspoň večeře někam, kam se Mrňavice nedostala.
Je to sice proti mejm zajetejm zvykům, večeřet každej den v jinym koutě, ale holt co, oučel světí prostředky.

Boj vo moc vůbec nejni jednoduchej...

21. února 2017 v 9:52 | valin
Že sem teda prakticky skoro bez večeře, dyž se přihasí Mrňavice, na to sem si já, kocour Číča už hnedlinko zvyknul. Ale co vyvádí ta podlejzačka psí vtírka Žolina, dyž Mrňavici vítá, tak z toho bych se vopravducky poblil. Ten přitroublej čokl má snad faktycky radost, dyž tu malou divošku zasejc vidí. Zatím co já se zdekuju kosmickou rychlostí a v tu ránu se stávam neviditelnej, psí vtírka vrtí vocasem, že si ho div nevyvrátí z pantů, rotuje kolem Mrňavice a předvádí něco mezi záchvatem epilepsie a vítáním slunovratu. To psí plemeno je nesnesitelný, a až Mrňavice zasejc vodjuchá, tak to čoklovi pěkně spočítam. Za fšecky ty křivdy, co tu musim vydržet, hladovej, tejranej a perzekuovanej.

Chybička se vloudí i ve směru kroků

24. ledna 2017 v 8:03 | valin

Zasejc už tady byla Mrňavice. Teda to vám řeknu, že jako já kocour Číča mám z toho dočista kočičí kopřivku. Vovšem na druhou stranu… vono to má taky něco do sebe. Malá Mrňavice se začíná jevit jako muj externí spolupracovník v huntování psychiky naší živitelky. Vopravducky ale jenom jako externista a eště hodně vzdálenej. Dyž ke mně přilítne, už se nedekuju do závětří, ale hrdinně na ní zasyčim. Ani sem netušil, že v tom mym syčení je taková síla. Mrňavice zůstane úplně perplex a už ke mně neleze. Zato vona dyž mě viděla a slyšela naživo syčet, koukala jako vyvoraná myš.
"Tak takhle umíš syčet ty syčáku?"

Jak se jí možná změnil život

10. prosince 2016 v 20:03 | valin

Já už bych se na to vopravducky vyprdnul, velebnosti.
Mrňavice je u nás na muj kocouří vkus teda hodně často, furt za mnou leze, šišlá na mě "košiško posééém" a já před ní musim bejt porád někde zaleznutej. Mam toho už akorát tak dost. Eště že vona mi aspoň dá večeři někam, kam se ta malá divoká dvounožka nedostane. Je to hotovej škandál. Vona je tady i v noci a chrní s ní v jejim pelechu. Tedy v mym pelechu, chci napsat, páč Mrňavice se nakýbluje k ní a já musim spát vodstrčenej a samotnej. I psí vtírka se k nim vetře. Já bych chtěl bejt taky u ní, ale dyž je tam Mrňavka, ani tam radči nepáchnu.

Její a moje představy vo dokonalým světě...

29. října 2016 v 11:35 | valin

Vono to s ní už vopravducky nejni k vydržení. Mam pocit, že už to zavání psychickym tejránim. Je to potvora fšech potvor. Vona mi ráno do misky k snídani vyklopí tu nechutnou blemtavou kočičí kapsičku a dyž jako zamňoukám, že jí na tendle blivajz zvysoka kašlu, docela se na mě utrhne:
"Copak Číčulko, nechutná ti? Můžeš si zobnout ještě granulky, máš je přeci vedle v mističce."

Co že to vlastně sem?

23. září 2016 v 11:56 | valin

Vona mi často říká, že sem malej mizera,vyčůranej hajzlík, mňoukálista,milášek a nebo tygr domácí.
Někdá sem z ní už tak zpitomělej, že ani nevim, kdo že to vlastně sem. Ne, že by mi to zas až tak huntovalo mou kočičí pohodu, ale poslouchejte furt ňáký kecy.

Strážce mý doby

15. září 2016 v 10:11 | valin

Zrovinka nedávno sem se parádně vyvaloval na svý myšózní dece, meditoval a ňák sem bilancoval svuj kočičí život, co žiju u tý potvory. Vono je to hnedlinka už 4 roky, co sem se nakvartýroval do týhle vypráskaný rodiny. Né, že by to bylo zas až tak zlý, páč vim, že co člověka, pardón teda kocoura nezabije, to ho posílí. A řeknu vám, že vedle ní sem posílil vopravdu výrazně. Hlavně teda na váze. Vona mi říká, že ze mě začíná bejt slušnej tlustoprd. To je ale sprostá urážka, to vám teda povim.

Ach, jo, pokrok, nic pro mě...

30. srpna 2016 v 0:05 | valin
Vona teda pokroková je, vo tom žádná. To pravim docela fundovaně, já, kocour Číča. Vona teda úplně v rámci pokroku přestala používat nože. Nevim, estli to teda nesouvisí s tim, že jeden se jí zlomil, anebo kvůlivá tomu, že u dalšího nechala rozmočit dřevěný držadlo a už žádnej další nůž nemá. A nebo má, ale ňák si je šetří, nebo co. A zase ten její pokrok vodskáču já.

Di a kup si mozek

1. července 2016 v 10:58 | valin

Že je potvora, to už vim dávno a ňák se nad tim už ani nepozastavuju. Myslel sem si totiž, že mě už nikdá extra překvapit nemůže. Ale jak vona to koulí s tim ubohým hloupatým čoklem, to je namouduši k poblití. Eště, že já sem takovej fištrón, že na mě si nepříde. Abyste tomu rozuměli. Vona kolem sebe prostě asi potřebuje ňákou tu votrockou duši. A tu má teda v tom čoklovi. Čoklice na ní tak voddaně čumí, až se za to psí plemeno dočista stydim. Ale eště horší je to, jak vona využívá naivnosti tý psí vtírky. Ne, že teda já bych to nedělal, že jo, ale já můžu. Vod ní to fakt ale nejni vůbec hezký.

Další hřebíček do její rakvičky

17. června 2016 v 12:21 | valin

Po dlouhý době mýho kočičího pauzírování sem zase se sebou vopravducky hodně spokojenej. Zatlouk sem další hřebík do její rakvičky. Sem prostě šikovnej kocour.

Vona má u postele takovej přístroj s barevnýma číslíčkama a na ten v noci vobčas mžourá. Voni teda dyby ty čísla nebyly zářivě vosvícený, viděla by akorát tak prdlajs, ale sou pronikavě červený a vona podle toho, jaký tam sou, buď sebou flákne znova do postele a nebo začne skučet a nadávat a pomalu se z tý postele začne vysoukávat.

Bych taky chtěl mít spokojenej život

3. června 2016 v 9:05 | valin

Fšecko, vopravducky fšecko de v týdle domácnosti do háje. To vam teda povim, to je život. Vona ta potvora už mě ani nechce pouštět k početní krabici, abych mohnul do světa hlásat svoje moudra.

Je to nespravedlivý a tak sem vymyslel, že začnu vopravducky škodit týdle domácnosti a hlavně teda jí, aby už jednou pochopila, že sem kočičí misionář a mam prostě silnou potřebu šířit osvětu do světa mezi fšecky kocoury a kočky.

Hybaj z pelechu

25. února 2016 v 13:51 | valin
"Koukej padat z postele, už je ráno, mam hlad a chce se mi čurat," mňoukam na ní každou sobotu a neděli. Ne, teda, že bych jed a nebo čural enom v sobotu a v neděli, to ne, ale jiný dni vona stává pro kocoura v pravej čas.
Enomže vona je potvora v sobotu a v neděli asi ňáká hluchá a klidně chrní dál. Estli je teda vopravducky hluchá a nebo to tak jenom dělá, to nevim, ale bylo by jí to podobný. Musim teda zvolit razantnější metódu a to pošlap po těle. Ale vona se z ní časem stala votrlá ignorantka. Můžu po ní šlapat, jak chci a s ní to vůbec nehne. Musim teda eště přitvrdit a tak jí začnu funět do vobličeje. Spolu s další mocnou zbraní, mejma krásnejma fouskama, kterýma jí při funění navíc eště šimrám, konečně zmůžu aspoň to, že laskavě votevře voči.

Chraňte domov před čoklama

12. února 2016 v 11:34 | valin
Tak vám teda musim řeknout, že já, kocour Pan Číča, sem dokázal takříkajíc nemožný. Jo vopravdu to tak je. Vychoval sem z nechutnýho čokla hodně schopnýho likvidátora, specializovanýho jak na materiálno, tak i na duševno. Aby to nebylo zase až tak moc vodborný, zkrátka a dobře čoklice Žolina mi docela sprostě trumfla v mým dokonalým umu, ničit jí psychiku. Ne teda Žolině, aby nevznikla ňáká mejlka, ale tý potvoře, co u ní bydlim.

I chytrej tvor vobčas chybuje

24. ledna 2016 v 11:17 | valin
Tak abych se teda vyžvejknul po kocouřim, musim konstatovat, že největčí chyba mýho kočičího života byla nezakousnout psí vtírku, dyž byla eště malý štěně a její krk se mi vešel do huby. To sem teda abych tak řeknul, jak pravějí vodborníci, to sem teda nezvlád. A toudle chybou ted já dočista trpim jako zvíře.. Ne, že bych se čokla bál, nebo že bych snad nebyl vopravdu zvíře, to vopravducky ne, ale vona je psí vtírka Jokerka děsně vlezlá. Porád mě votravuje, furt chce dělat ňáký skopičiny, zrovinka, dyž já chci studovat u vokna, co se děje tam venku.

Novoroční předsevzetí - Louskej škváru

1. ledna 2016 v 13:22 | valin



Bych si teda dovolil na Vás čtenáře, co chodíte nasávat moje životní moudra, mňouknout do dalších časů hodně štěstí, zdraví, lásky a vosobní spokojenosti, tak, jak si to mezi sebou vy dvounožcí prostě vinšujete. Viděl sem to v televízi a tak teda vim, že je jiný číslo časovýho vobdobí, kerýmu vy řikáte rok. A taky už to poznam podle těch rachejtliček, co kolem tohohle času porád lítaj, prskaj a září. Mě se líbí moc, ale vtírka Jokerka byla úplně vyjevená, pajtlovala se a dejchala jako ne čtyří, ale vosum, nakonec vona s ní musela zalízt do koupelny a tam se spolu zavřely a potom šly hnedka do pelechu. Jokerka vibrovala jako zběsilá, tak nevim, estli nemá ňáký infekční zatížení z týdle familie. Tak to by bylo todle vyřízený, a jak to všechno bylo u nás ináč, myslim teda ty vánoce a strom a tak, vo tom napíšu třeba jindá, ale vono je celkem prd, vo čem psát. Vono u nás totiž nebylo dočista nic. Ani strom, ani večeře, ani rybička. Jenom se stalo Něco.

Nejni to až tak špatný

20. prosince 2015 v 13:44 | valin

Já teda s ní ňákej ideální život zrovinka nevedu. Sice zase přitáhla strom, vona je na ty stromy přímo úchylná, ale už vim, že nejni pro mě a pro psí vtírku asi taky ne. Morčecího mameluka už nemáme, a že ten stromy teda uměl chroustat, že jo, komu čest, tomu čest, a tak teda ale vůbec nechápu, na co ho zase potřebuje a pro koho ho teda přivlíknula. Leda, že by se její dvounožec dal na vegetariánství a vona mu ho koupila, aby nemusela vařit. Jenomže na to by potřeboval takový ty hlodací zuby, co měl mameluk, a to von ale nemá ani náhodou.

Sem vodlišnej voriginál...

11. října 2015 v 20:07 | valin

Vona má teda vopravducky IQ tykve. Asi vosum dní na ní mňaukam, že mi dává eště víc nechutný blafy, než vobvykle. Masíčko nebylo, už ani nepamatuju, sem tam teda kousek, že jo, ale vona potvora, co se teď zavobírá těma jejíma novejma lupenama, nás bere voba, mě i čoklici dost u huby. Až dneska, dyž mi zase chtěla dát tu určitě jeduvatou kapsičku, co mi cpe denně už celou věčnost, podívala se laskavě na tu krabici, ze který ten nechutnej blemt porád tahala a cpala mi to do misky, a řekla docela nahlas a nic se nestyděla: " Jé, hele Číčo, to jsou kapsičky pro psy, já sem si to spletla a krmím tě ze špatné krabičky."

Vodmítám bejt anonym

18. září 2015 v 8:21 | valin
Tak sem zase jednou po dlouhý době ale vopravdu hodně zabodoval. Vodpravil sem jí dočista tu její početní krabici, teda jak vona říká počítač. To, že sem vyžvejkal všechny porty, dyž sem skákal přes zastrčenou flešku, to sem vám už asi vyprávěl, ale teď sem ho dorazil dočista. Teda to tvrdí vona, že jo. Vono se mi moc líbilo na tu krabici sedávat, páč mě pěkně hřála zespoda. Enomže se ňák stalo, že sem prudčejc seskočil a ta krabice ňák narazila do zdi nebo co. A vona jí už nerozchodila. Počítač se prostě vodporoučel a kdo ví, estli ho ten její počítačovej expert Džejdžej vůbec dokáže vopravit. Vona povídala: "Tak Číčo a máme po žížalkách, oba. Ty máš po teplíčku a já po netu i televizi. PC je v háji, nestartuje a všechny data jsou v nenávratnu."

Těžký kočičí život

9. září 2015 v 9:46 | valin
Život je vopravducky hodně nespravedlivej. Teda život vedle ní, abych to upřesnil. Teda vlastně ani ne tak život, jako vona. Potvora.

Strašidlo nejstrašidelnější..

2. srpna 2015 v 12:08 | valin
Tak na dnešek v noci jsem jí dal vopravducky zabrat. Ňák sem se sám přistih, jak na mě působí ouplněk. To mam dycinky vopravdu hodně silnou chuť zahrát si na noční strašidlo. A teďkanc se mi vopravducky zadařilo. Hned sem realizoval nápad hopsnout na záclonu, ale ňák sem spadnul nebo co. Tak sem mňauknull dočista jako noční hejkal a při tom mi to napadlo. Dneska je vobě vyděsim k smrti.

Jí nemůže nikdá nikdo rozumět

6. července 2015 v 16:58 | valin
Tak vono už jí vopravducky dočista hráblo. Ouplně se zvencla. Vona začala zničeho nic všechno v kvartýru stěhovat. Nenechala kamen na kameni, jak říkají vodborníci. Jenom sem čekal, až mě dá ranec na záda a taky vystěhuje. Vono jí hráblo asi z toho vedra. Venku je jak v peci a vona z toho asi dostala amok. Sem někde četnul, že to horko působí hlavně na zvířata, ale u nás je to ňák vobráceně. Vtírka jenom chlemtá vodu a chrápe, já teda nechlemtám, ale taky bych se jenom povaloval a pospával, enomže vona lítala z místnosti do místnosti jako pobodaná sršněma a furt nás voba někam pakovala.

Já nikdá nelžu, jenom si maličko vymejšlim...

18. června 2015 v 9:35 | valin

Vona teda, to vám musím povědít, vona je fakt pěkná lhářka. Kecá, až se jí vod huby práší. A eště si myslí, že jí to jako budu zobat. Vopravducky neuvěřitelný.

Vymřu po meči i po přeslici...

21. května 2015 v 16:07 | valin
Tak sem se dočet, že sem kastrovanej. Nejdřív sem teda vůbec neveděl, co to jako znamená, ale potom mi tak ňák došlo, že to bude mít souvislost s tim, že mě ale ani malinko nezajímaj kočky. Přemejšlel sem, jak se to mohlo stát a dneska už je mi dočista jasný, že za to může zase vona. Potvora.

Kdo se směje naposled...

15. dubna 2015 v 12:34 | valin

Tak teda, ač vopravducky nerad, musim řeknout, že co se tejče mýho papáníčka, vona se vopravducky zlepšila. Asi jí dočista udolal ten její dvounožec, kterej statečně přiznal před ní dlouho ututlávanej fakt, že mi podstrojuje syrový masíčko. Nejdřív teda prskala jako vobvykle, jenomže z toho si nic nedělam jak já, tak teda i von. V tomhle máme naprosto stejnou strategii a jak je vidět, tak i dost oučinnou. Vona furt mele, že stokrát nic umořilo vosla, já sice tomu ňák nerozumim, jak může nic bejt něco a eště někoho umořit, ale asi na tom něco bude, dyž dočista rezignovala. A taky nám začala vyvařovat.

Ta bude čubrnět, co bude dál...

25. března 2015 v 9:46 | valin
Sem tejranej, perzekuovanej a pronásledovanej chudej kocour. Už toho mam až po krk, co po krk, až po fousky. Všecky moje hračky mi znárodnila ta nechutná psí šmejdilka. Vožužlala, vokousala a rozcupovala mi ouplně všecko. Dočista nic mi nezbylo. Ani moje nejvoblíbenější fialová hra. Co asi bude dál?
Vona tý psí Drákulce nebetyčně nadržuje, už se na to nemůžu vůbec koukat. A tak sem zase musel zapřemejšlet, abych tudle do nebe volající křivdu ňák vyrovnal. Sem kocour vzdělanej a tak vim, že dycinky je něco za něco. A tak sem vymyslel geniální fígl. Dyž se může z psí šmejdilky pominout, tak já jí to pominutí teda dopřeju a to v hodně velkým stylu. Na to já sem dočista kadet a vona je úplně hloupatá, dyž to eště neví. Musel sem dlouho přemejšlet, jakou nejúdernější ránu zasadit do její psychiky. Vona už je celkem imunní na naše lotroviny, je zvyknutá na shozený knížky, rozsypaný tyčky, rozdrásaný noviny a podobný takřka malichernosti.

Kočičí obavy

20. února 2015 v 11:29 | valin

Teda, tomu nebudete věřit, ale i já, kocour Číča mám někdá vopravduckej strach. Jako že mi ta potvora nedá bonbonky, že mi nepustí ani na čerstvej vzduch na lodžii a nebo že mi nachytá, dyž jí čůram do kytek.
Já se teda snažím jí všecko co nejvíc zavařit, že jo, na to sem koumák přímo rozenej, ale mam taky velký vobavy, že psí vtírka Žolina se mnou už nespolupracuje tak vochotně, jako dřívějc. A tak si myslim, že i ta psí Drákulka se bojí něco rozžižlat, jako to dělala prva. Vona z nás prostě udělala ustrašený tvory. Vona teda tvrdí, že čokl má už jiný zuby a ty prej ho už asi nesvědí a tak naštěstí /pro ní/ moc nehryzá. No pro mě to je docela naneštěstí, páč abych zachoval jakejsi status quo, musim věci cetlovat i za toho línýho čokla.

Někdo to rád horké a někdo zakázané...

25. ledna 2015 v 23:50 | valin
Ta zlomyslná potvora nám zakazuje úplně všecko. Mě i čoklovi. Mě, abych pravdu řeknul, to zase tak ňák moc nevadí, že jo, ať si mele, co chce, ale sralbotka Žolina se někdá bojí se mnou spolupracovat na plný vobrátky. Musim jí teda dost lákat, aby udělala to, co naplánuju.

Chci umírat zásadně v jejím kutlochu

2. ledna 2015 v 10:52 | valin
Dyž se vod nás dočista ztratil morčecí mameluk, vona mě vysvětlila, že umřel. Von teda smraďoch musel umřít i s klecí a s chalupou, páč všechno se jakoby do země propadlo. Tak vod tý doby vim, co to znamená umřít. Po kocouřím si to vysvětluju určitě dobře. Umřít, to znamená ztratit se. A tak já teda taky vobčas umřu. Moc se mi potom líbí, jak vona mě hledá. Vona nemá talent na vobjevování kocouřích schovávaček a tak dost často šílí. Nejdřív vlítne na chodbu a volá na mě "Číčo, Číčulko…" Ale já nic, že jo. Přece se jí nebudu nikterak vozejvat, dyž na tý chodbě ale vůbec nejsem. To dá přece rozum do čepice, že jo.

Padesát odstínů všeho

27. listopadu 2014 v 7:48 | valin
Vona se mi strašně ráda prohrabuje v kožichu. Vim, že sem elegán, vo tom žádná, ale vona by mě svou láskou zřejmě chtěla vopravducky umořit. A nebo estli je tak fascinovaná mejma padesáti odstínama šedi, co mám v kožíšku.. tak nevim. Každopádně mi s tim ale hodně leze na nervy. Vona teda tvrdí, že se musí podívat, estli nemam blechy, ale to fakt kecá. Kde bych k nim asi tak přišel, že jo, dyž mě nepouští ven. Jedině vod tý psí hopsandy. Ta chodí z toho jejich vyvenčování zmazaná jako čuně a hned se ke mně hrne. Ale dybych měl blechy, asi by mě to kousalo, tak že je nemam a vona si vymejšlí, abych to její ňuchmání musel přetrpět. Sice mi říká: "Tovíš Číčo, to je úděl vás krasavců, že ženský po vás šílí," ale mě tyhle kecy fakt neberou.

Eště jednou a naposled

20. listopadu 2014 v 10:03 | valin
Vona mi porád říká, že sem ješitnej kocour. Dycinky, dyž se s ní nechci mazlit. Ale to je teda úplně vedle, pokavaď si myslí, že dyž na mě zapíská, přiskotačim fofrem jako ta potrhlá Žolina. To se teda holka ale hodně plete. Já se mazlim rád, ale musim na to mít chuť, že jo. A to vona nechce, nebo spíš nemůže pochopit. Vona vůbec nechápe spoustu věcí, ale to ví už všichní kolem, jenom vona ne.

Ty její nechutný zvyky

6. listopadu 2014 v 7:55 | valin
To by mi teda vopravducky zajímalo, kde se vona furt s tou psí hopsandou fláká. Venku už je tma, já mam hlad a voni furt nejsou doma. Todle teda sou hodně podivný zvyky. Ne, že by mi extra tak vobě chyběly, to vopravdu ne, ale chci svou večeři. Dyž konečně přindou, sou vobě jako prasata. Vona teda má jenom zablácený boty, ale hopsanda je celá urousaná a špinavá a já prosím pěkně musim počkat, až vona jí hodí do pucu kožich a umeje nohy. Vona je teda na ty nohy hodně háklivá, mě už je taky hodněkrát myla, ale já se po večerech neflákám venku, že jo…ale zase se docela rád dívám na to, jak hopsanda todle šůrování taky nesnáší. Mňoukam na ní: "Tak dělej s tou hygienou, mam hlad, chci papáníčko, ale vona to snad zdržuje schválně, potvora."

Jak se plánujou díla zkázy...

9. října 2014 v 7:43 | valin

Tak si představte, že vona furt mele vo francouzským vychování. Ne teda vo mým, to dá rozum do čepice, páč já se chovám slušně a spořádaně chodim na svuj záchodek, ale de tu vo špičkový vychovávání čokla. Vona musí bejt úplně na hlavu padlá, dyž čeká vod toho psího poplašňáka ňákou eleganci a bonton. Estli jí potom chce po francouzku řikat Žožo, nebo Žužu.. no praštěná by na to byla dost.

Vona je ale dočista mimo mísu

13. září 2014 v 10:17 | valin
Vona mi řekla, že mam špinavý uši. Vona nám to teda řekla voboum, mě i čoklovi. Ale mě s tim vopravducky hodně urazila. Mě, kerej se porád meju a pečuju vo sebe jaksepatří. No, chápete to? Dokonce mi do těch uší civěla. To se mi teda fakt nelíbilo. Tak sem po ní trošku seknul, páč mi držela hlavu, jako by mi jí chtěla ukroutit, potvora sadistická. A vona se se mnou docela poprala. Já vim, že nesmim škrabat a kousat, vona dycinky říká, že mezi slušnejma bytostma se to nesluší, ale copak slušná bytost čučí druhý slušný bytosti do uší? Tady de veškerá slušnost stranou.

Jejich voblíbený písničky

17. srpna 2014 v 14:25 | valin
Číčo dolů, Číčo, to nesmíš, Číčo, nelez tam. NEE Číčo…. Porád stejná písnička. Vona při její slabomyslnosti prostě nepochopí, že já sem tvor svobodymyslnej a budu si dělat co chci. A dyž mě jo dožere, všecko jí počůram. Jo takovej budu.
Vod tý doby, co si nechala nasadit do kvartýru toho přitroublýho čokla, tu střapatou hopsandu, nemam chvilku klidu. Hopsanda mě furt votravuje, vona si snad myslí, že sem tady snad kvůlivá ní. Já sem se teď zaměřil na vědecký hloubání a vtírka mě porád rozptyluje vod mejch výzkumů.
Začal sem totiž zkoumat gravitaci, nebo-li přitažlivost zemskou. A tak sem si řeknul, že dyž se na mě čoklinda tak lepí,. že jí k tomu bádání taky přiberu do party. Nakonec to je její zásluha, že sem se dal na cestu výzkumnýho pracovníka, že jo.

Jak si posychrovat Kouzelnou zem...

9. srpna 2014 v 12:34 | valin
Tak sem jí konečně dal porádně na frak. Takřka by se dalo povědít, že sme teď spolu trošku ve válce. Abyste tomu dočista rozuměli, to bylo takhle.
Vona si udělala na balkoně ňáký letní slunovisko, prostě Kouzelnou zemičku. nebo co. Palmy v květináčích, stoleček, křesílka. Mě se to taky moc líbilo, tak sem tam s ní chodil sedat, dyž si tam četla. Dala mi tam dokonce podprdelníček, abych se moh hezky vyvalovat v křesílku a tak sem jí měl docela rád. Enomže vona tam za náma lezla i ta malá střapatá hopsanda. Porád na mě dorážela a chtěla se zase fackovat. Ale já ne, já chtěl vodpočívat, poslouchat ptáčky a jenom tak lelkovat. Jenomže malá vtírka mě furt votravovala, čokl nechutná. A tak sem přemejšlel, jak bych to tý psí důře zavařil. A řeknul sem si, že to navleču tak, že já se vykadim NE do svýho záchodku, ale někam jinam a vodnese to vtírka.

Ať už se jí nezvědčuje kůže a neroste...

25. července 2014 v 11:29 | valin
Byl sem teda stoprocentně přesvědčenej, že v týhle ujetý rodině už mě nemůže překvapit dočista vůbec nic. Ale i tak chytrý stvoření, jako já, se může zmejlit. Sice to přiznávám vopravdu nerad, ale dějou se tu velký věc i a do docela i bez mý zásluhy, což je neuvěřitelný a trestuhodný. Je nad slunce jasný, že kráčí vo tu psí hopsalku.

Kočičí coming out

12. července 2014 v 9:11 | valin
Já teda nevim, ale asi sem ňákej jinej. Vona, ta potvora mě kdysi vodvezla do ńákýho podivnýho domu, kde mě uspali a vod tý doby mě přestali dočista zajímat kočky. Určitě v tom měla zase prsty vona. A teď si jako myslí, že když mi sem nasadila čokla, že se budu zavobírat čoklem. Pcha. Je čim dál tim víc naivní. Vona teda za to asi nemůže, že je lehce slabomyslná, že jo, ale zase na druhou stranu jí, díky tý psí dračici, pěkně brnkam na nervy. A vona neví, estli mě má sprdnout a nebo ne, estli sem to byl já a nebo ta malá drákulka.

Jsem originální a nebo jo?

28. června 2014 v 11:18 | valin
Vona je fakt ouplná hysterka, nadělá pro pár barevnejch papírků takovýho rambajzu.. Vůbec nechápe, že si sama sobě huntuje zdraví.
Onehdá ten její povedenej kluk dal pár hezkejch barevnejch papírků na její počítač, co tam tak rád vysedávam. Papírky to byly pěkný, barevný a byly na nich takový baňatý číslice. 1000 500 100 a 200. Moc se mi líbily a tak sem si s nima trochu pohrál. Nejdřív sem shodil ten s tim číslem 500, ten se mi líbil nejvíc a tak sem si ho potom skoval. A když na mě pak řvala, tak jí vůbec nikdá neprozradím, kam sem si ho dal. Ať třeba pukne vzteky, že jo, mě je to fuk. Ne, puknout ne, to sem přehnal, kdo by mě potom krmil, že jo, ale ať třeba vzteky zezelená .. Místo aby byla ráda, že sem tam ty vostatní nechal, prskala a syčela eště víc než já, když mě dožere.…

Takový ten pocit génia

4. června 2014 v 12:04 | valin

Vona teda nikdá nerozumněla, když sem na ní mňoukal: "Ty mě eště neznáš, ale ty mě poznáš."
Až nynčko. Pěkně sem jí dal pochopit, jak dovedu bejt fikanej a sem na sebe vopravducky hodně pyšnej.
S tim jejim čoklem se moc nebavim, že jo, je to psí trubka, ale jak jí tak porád špicluju, došlo mi, že jí láká můj kočičí záchodek. Tedy ty produkty v něm, že jo. A znáte ten pocit, když vás napadne něco subgeniálního? A mě se to stalo. Dostal sem geniální nápad, při kterým, když to klapne podle plánu, vomejou jí i čokla.
Dlouho sem jí vopravdu hodně zaujatě pozoroval, jak uklízí štěněcí hromádky, aniž by hnula brvou.

Kdo vlastně v týhle rodině je černá ovce?

27. května 2014 v 21:08 | valin
Neuvěřitelný, vopravducky neuvěřitelný. Malá psí obluda furt hopsá, žere a sere. Dyž si já vzpomenu, jak vona řádila, když sem já "omylem" udělal hovínko asi metr vod svýho záchodku. Ten proslov, co sem musel vyslechnout a teď…. Věčně chodí s papírovou utěrkou a sbírá hromádky po celým kvartýru. Abych jí zase ouplně nekřivdil, vona teda vobludku drezůruje, to jo, ale jak je vidět, celá ta její výchova se tý psí blbečky ňák moc nedotýká. To mi celkem vopravdově fuk, ať se spolu třeba pominou, nakonec má to co chtěla, že jo… jenomže…

Těžkej život

22. května 2014 v 21:07 | valin
Tak fakt nevim, čeho se eště v týhle veskrz praštěný rodině dočkam. Vona tudle přišla domů s ňákou jinou ženskou a ta ženská měla čokla. A vona ta cizí ženská ho tady zapomněla. Prostě vodešla bez něj a nám ho nechala na krku. Teda mě ho nechala na krku. Páč jináč se s nim furt všichni ňuchmaj. Já to nechápu, ta malá psí vobluda všechno kouše a tahá a vona se tomu směje. Když sem já shodil pár kytek, mohla se zvencnout.

Kočičí styl

8. května 2014 v 17:09 | valin
Tak si představte, že vona zalepila vokna.. Zvenčí. No chápete to? Nejdřív tam dala takovou zelenou záclonu a teď to vodekorovala ňákym neprůhlednym igelitem tak, že není vidět už ale vůbec nic. Přece sakra ví, jak se rád koukam z vokna.Už jí chudince asi dočista hrabe. A při tom jí vůbec ani trošinku nevadí, že nám na balkoně lezou cizí chlapi. Každou chvíli jinej.
Je to prolhaná potvora, sice mi tvrdí, že to udělali voni, teda ty mužský, ale já jí ani za mák nevěřim. Mě ale zakázala tam chodit. No ať si mi zakazuje co chce, to je mi teda hodně jedno, enomže vona mi tam fakt nepustí. A velkej i malej dospělec se jí bojí, páč jim zase zakázala mě tam pouštět. Je to fakt potvora. Tak si přidu jako vězeň. Ta tma mě vopravducky už leze na nervy. Chci se vyvalovat na sluníčku a vona mi to zase zkazila. Ten chudák morčecí trouba to asi nevydržel a vodešel za světlem, páč ho nikde nemůžu najít. Dokonce zmizela i jeho ubytovna, asi se přestěhoval do světlejších krajin.

Nejni porád veselo

15. dubna 2014 v 21:46 | valin
Vona je celá smutná. Už dlouho s ní nejni žádná legrace. Ten její morčecí mezulán na tom nejni dobře. Asi jí umře. A vona brečí a porád si všímá jenom jeho a na mě docela kašle. Ani se se mnou nemazlí. Vždycky říká: "Víš Číčo, Trumbelínek je na tom špatně, nesmíš ho zlobit, nech ho odpočívat." Jindy bych jí fakt neposlech, ale teď ňák cítim, že je to s nim fakt zlý. Je porád zalezlej a už začíná bejt i netečnej. Moc sem nerozuměl tomu, proč měla takovou radost, když něco laskavě ráčil sežrat, mě teda do hamáníčka nikterak uprošovat nemusí, ale potom sem pochopil, že mu asi nejde žrát.

Bájné město v oblacích

10. dubna 2014 v 19:06 | valin
Jak se má jeden vyznat v ženskejch, to by mi ale vopravducky zajímalo. Představte si, že vona je snad ňáká sadistická. Já sem teda myslel, že jenom na mě je zlá, ale vona je zlá i na to přitroublý morče. Ne kvůlivá tomu, že mu říká Trumbelín, to fakt ne, ale vona ho mučí. Vopravdu, sám sem to viděl. Tudle nedávno ho zavřela do tý jeho klece, potom ho chytla a začala ho tejrat.. Nejdřív mu kleštičkama uštípávala nohy a potom ho asi chtěla dočista utopit.

Myslim, že ho chtěla poslat na věčnost, teda do nějakého Morčecího města v oblacích.Jako tenkrát mě, když sem měl ten velkej průjem a byl sem celej vobalenej vod toho smradlavýho exkrementu, tak se na mě rozzuřila a cpala mě pod kohoutek a pouštěla na mě vodu. Tenkrát sem jí zdrapal tak, že na to nikdá nezapomene, ale vona když už teď ví, že mě nepřepere, tak si troufá si jenom na slabčího Sem teda do žádného města v oblacích nechtěl, to dá rozum, páč toho musim ve svým kočičím životě eště hodně stíhnout.
 
 

Reklama