Jak přežít život

9. ledna 2018 v 23:27 | valin |  Střípky z mého života
Otázka je to je zapeklitá a značně nelogická. Nicméně jsem přesvědčená, že jisté právo na existenci jí nemůžeme upírat.
Když máme pocit, že život s námi tříská ode zdi ke zdi, vznášíme k nebi otázku, proč?

Když si připadáme jako totální nuly v tom pozemském hemžení, o kterém vlastně ani nevíme, jestli má nějaký smysl. Věříme, že ano, víra nás drží, abychom nepropadli totálnímu zoufalství, že to,co jsme v životě posrali, je vlastně jedno.

Utěšujeme se tím, že všechno má svůj smysl, že všechno je tak, jak má být, ale je to opravdu tak? Utěšujeme se tím, že jsme konali, jak jsme nejlépe uměli, ale je to opravdu tak? Co když ne. Co když jsme mohli být milejší, vstřícnější, empatičtější ale nezvládli jsme to? Nebylo dost sil, a nebo byly jiné důvody, zištné a nebo nezištné. Kdo bude jednou ten, který nám dá klid do duše, že jsme činili tak, jak jsme činili? A jaký byl úmysl v našich rozhodnutí? Byl opravdu tak čistý, jak si namlouváme? Těžké téma.

Psaní je úžasná terapie. Srovnání, uspořádání a pochopení svých myšlenek. Duševní striptýz. Já se takto svlékám velmi často. Ovšem nepublikovaně. Moje maminka vždycky říkala: "Papír toho snese."
Zlatá slova má drahá maminko. Která ovšem ve mně provokují otázku, platí tohle vyjádření pro všechny a pro všechno?

Někdo v životě nepochybuje. Má své přesvědčení, získané na základě pro mě neznámých faktorů. Já mám pochybnosti vždycky. Mohla jsem to udělat lépe? Asi mohla a neudělala. Možná jsem v oné situaci reagovat lépe? Já nevím. Možná ano, možná i ne. Rozhodla jsem se správně? Nevím. Vždycky mám pochybnost. Tiše závidím těm, kteří mají svou víru, své pevné přesvědčení, že vše dělají správně. Já nevím. Mám pochybnosti. Mohla jsem víc? Ulevila jsem si? Nebo jsem šla až na doraz? Nevím. Proč?

Člověk je tvor zajisté omylný. Vždycky má pochybnosti o svých životně klíčových rozhodnutí.
Mohl lépe v dané situaci? Mohl se bránit manipulaci od okolí? Odpovědi na tyto otázky jsou mnohdy nepříjemné, uděláme-li opravdu ten správný duševní striptýz.
Závidím sobcům, co po nich potopa a oni dál kráčí středem netknuti. Nedokáži definovat, zda-li je to hrdinství nebo ignorace. Sice závidím, ale v hloubi duše vím, že já sama bych toho nebyla schopna.
Svědomí není jenom prázdný pojem. A já jsem v životě udělala mnoho chyb. Kardinálních, klíčových.


Kdybych měla druhou šanci na život, jako, že nemám, žila bych jinak. Snad lépe…snad. Přání je otcem myšlenky…. Jak se říká. Já bych tohle okřídlené rčení poopravila po svém, bohužel nevím, jestli správně: "Myšlenka je matkou přání."
Možná hloupé.
Myšlenky nás neustále provázejí. Kde se berou a na co nás navádějí, záleží podle mě na našem momentálním rozpoložení. Mnohdy jsou až špatné a nenávistné, mnohdy jsou plné lásky a soucítění.
Myšlenkami si prý tvoříme vlastní budoucnost, klade mi na srdce moje jedna věrná kamarádka, přítelkyně v nouzi.

Ráda bych jí věřila, chci jí věřit a snažím se jí věřit. Jenže… je tam prostě jakési jenže. Je to opravdu tak? Vím, že akce vyvolává reakci. Jednoduchý zákon. Ale platí i na myšlenky? Myšlenka tedy vytváří mou budoucnost. Snažím se, aby mé myšlenky byly čisté, jak jen to půjde. Ale mám strach, že to mnohdy nedokážu. Z toho hnusu, co kolem sebe vidím, z té nenávisti, co cítím. Jsem velmi smutná. Pokládám si mnoho otázek. Proč mí nejbližší mě tak zraňují? Nebo jejich reakce cítím pouze jako zraňující? Je moje vina, že se ke mně chovají tak, jak se chovají? Nevím. Myslím však, že vina je na mé straně. Jsem tak špatná, že mnou opovrhují moje děti? Ano, cítím vinu, že mnohdy jsem mohla reagovat jinak, lépe, ale bylo to v tu danou chvíli vůbec možné? Nula. Nula od nuly pojde. Proč? Neschopnost, marná snaha, možná chybná snaha, nedostatek síly k důslednosti, souboj, kdo z koho, boj, pravidla, nic, marnost, NULA.

Tak tohle je duševní striptýz Valin, blogerky, která chtěla mít ráda život a přes to se jí to nějak nedaří, přirovnána k odvrácené strany Měsíce, /na vysvětlenou, někdy světlo Měsíce vyzařuje na stranu, kterou z naší části polokoule nemůžeme vidět. Tedy asi./

Momentálně nedokážu být kocour Číča, ani pes Źolina, ani cokoliv jiného. Jsem jen Valin, obyčejná chybující Valin, která předvedla jeden ze svých duševních striptýzů.
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 9. ledna 2018 v 23:41 | Reagovat

Když nula, tak nula. Mnoho nul! Ale před nimi stojí jednička! ;-)

2 Unavená matka Unavená matka | 10. ledna 2018 v 0:39 | Reagovat

nejlepší pomoc najdeme na konci své paže :-)

3 Čerf Čerf | E-mail | Web | 10. ledna 2018 v 1:13 | Reagovat

Ono je to těžké, člověk je samozřejmě chybující a skoro vždycky existuje nějaká lepší varianta řešení než to, na které přijdeme a které uplatníme. Já třeba pochybuji hodně a často zvažuju spoustu možností, kudy dál, ale snažím se říkat si, že pochybnosti jsou pozitivní jen do okamžiku rozhodnutí. Když už to rozhodnutí vzniklé z mlhy pochybností jednou udělám, snažím se už o něm dál pochybovat co nejméně, protože to už jsou pochybnosti, které svádějí jít jen zpátky, zatímco cesta vede dopředu. Jen zcela výjimečně máme možnost se vrátit do stejného bodu a jít jinudy. To neznamená, že se podobné rozhodování nemůže na cestě objevit znovu. Ale mělo by to být už na jiném místě, v jiné situaci a za jiných podmínek. A taky o kus dál na naší cestě :-).

4 stuprum stuprum | Web | 10. ledna 2018 v 3:11 | Reagovat

Takzvané chyby jsou úžasné v tom, jaké otvírají obzory! Můžeš se jich přidržet a třeba se nechat zavalit lavinou problémů, nebo si můžeš hrát na slušňáka a protlouct se tím životem co nejpohodlnějc, ale zas bez větších dobrodružství. :)

5 beallara beallara | Web | 10. ledna 2018 v 8:26 | Reagovat

Občas je potřeba se obnažit, svléknout, namočit se do sraček, mohu tě jen ujistit, že mě je Valin nyní daleko blíž než v podobě psa či kočky nebo ptáka.

6 JanaK JanaK | E-mail | 10. ledna 2018 v 9:04 | Reagovat

Ali, bude líp!
Každý další den bude slunce dřív vstávat a půjde déle spát... a než se nadějem, budeme chodit s naší psí partou na Hádek a bavit se kolemjdoucími a kolemjedoucími na kolech a vést řeči...
J+F

7 VendyW VendyW | E-mail | Web | 10. ledna 2018 v 9:21 | Reagovat

Začátek každého dalšího roku je snad vůbec nejhorší období pro psychiku. Je nejvíc sebevražd, lidé jsou nejistí z toho co je zas čeká za katastrofy, jsou agresivnější a nepříjemnější. To každé citlivější duši ubližuje natolik, že sama se ponoří do černého zoufalství a neví sama co se sebou. Já říkám jedno. Nebilancovat, nebilancovat, nebilancovat. Neohlížet se zpátky a přemýšlet jestli jsem opravdu udělala všechno tak jak jsem měla a jestli jsem to neměla udělat líp. A nedívat se ani dopředu. Žít teď tímhle okamžikem. Ono se to vždycky přelije do dalšího dne a pak zas do dalšího. A každý ten den nám přinese nějakou malou radost která nás naplní. Já přeju bytosti jménem Valin aby těch radostí bylo co nejvíc a tím eliminovaly to špatné co se zdá být nepřekonatelné a nefér. :-)

8 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 10. ledna 2018 v 16:54 | Reagovat

Chyby dělá každý. Je to normální a přirozený. Na život totiž není návod.
Důležité je ohlížet se jen za chybami, ze kterých se dokážeme poučit a nebo které dokážem napravit.
Všechno ostatní je týrání.
Člověka, okolí, všeho...
Takže, milá Valin, hlavu vzhůru a přímo hleď :-)

9 Intuice Intuice | E-mail | Web | 10. ledna 2018 v 17:51 | Reagovat

Bilance? Proč? Proč zrovna po Novém roce? Asi zbytečné. Člověk dělá, jak v dané chvíli umí. Dělá co nejlépe. Pokud chyboval, i tím se učí. Vše ho posunuje dál. Proč se trýznit za minulost? Jede se dál, pořád dál. I tahle minuta je už minulost. Už si nevyčítám.

10 valin valin | E-mail | Web | 10. ledna 2018 v 18:30 | Reagovat

[1]: Jak ty to děláš? Vždycky mě svým komentem dokážeš přímo pohladit po duši... :-D  :-D  :-D  :-D

[2]: Hihihi, moje paže bohužel není potřebně dlouhá, musela bych jí zasuplovat dolní končetinou... :-D

[3]: Momentálně sice prožívám zatmění Měsíce, ale stále víc a víc v duchu slyším Radůzu, jak zpívá v jedné své krásné písni: "Chci oplakat to dobře a už se s tím nevláčet." Tak, že já nyní jsem ve fázi oplakávání, abych tak řekla a tentokrát moje slzy schytal i můj blog, jelikož se to zrovinka hodilo k Tématu týdne, nechala jsem skápnout nějakou tu slzu i sem. ;-)

11 valin valin | E-mail | Web | 10. ledna 2018 v 20:05 | Reagovat

[4]: Tak tohle je skvostná myšlenka, když tak o tom přemýšlím. Zavřu jedny dveře, možná sice chybně, ale otevřou se mi další, kde ještě nevím, co bude, ale můžu doufat...Teď jen nevím, jestli si mám hrát na slušňáka hihihihi, a nebo se nechat zavalit lavinou. Momentálně volím lavinou. Snad se vyhrabu... :-D  :-D  :-D

[5]: Já o sračkách toho vím opravdu dost, to mi věř, myslím, že na téma sračky bych mohla sepsat disertačku. Jenomže se mi jí psát prostě nechce. Já raději kocoura Číču a nebo psici Žolinku. A když na to přijde, myslím, že bych svedla i nějakého toho ptáka, kdybych nějakého měla. Ale vím přesně, co máš na mysli. Díky. :-)

[6]: Jo jo, já tohle časové období nemám ráda, málo slunce, hodně tmy a potom se prostě stane, že napíši tohle hihihihi. V létě by se to určitě nestalo..

[7]: Díky Vendy. Máš naprostou pravdu. Já se nechci babrat v minulosti, já si chci vyřešit svou životní situaci, tak, že šmouhy na slunci jsou a než se zase vyjasní, budu ještě krapet slzet. :-D

12 valin valin | E-mail | Web | 10. ledna 2018 v 20:20 | Reagovat

[8]: Rozkaz šéfe. :-D Hlavu dávám vzhůru a budu přímo hledět. Možná, že ten uragán, který se pravděpodobně přes mou vztyčenou hlavu přežene, mou hlavu přímo nesrazí... :D

[9]: Ne bilance, ale životní příběh, ne po Novém roce, ale z delšího časového úseku, a proč? Protože se chystám totálně překopat svůj život a tím vlastně takřka rozházet hračky i ostatním zúčastněným. Takové životní účetnictví... má dáti, dal... ;-)Tak bych řekla, že i na ten kousek nejistoty mám nějaký ten maličký nárok. ;-)

13 Intuice Intuice | E-mail | Web | 10. ledna 2018 v 20:55 | Reagovat

[12]: Pokud se jedná o velké překopání - někdy je to dobrá věc. Sama jsem se taky takhle rozhodovala, a překopala, a nelituji, naopak. Pokud je něco dlouhodobě špatně a nevíš, jak po dobrém dál, je třeba udělat tlustou čáru a věřit si. Mít kolem sebe někoho, kdo Tě v nouzi podrží. Někdy stačí jeden človíček. Držím palce, ať se dobře rozhodneš. :-)

14 Kristína Krížová Kristína Krížová | E-mail | Web | 10. ledna 2018 v 22:49 | Reagovat

Článok o myšlienkach som práve teraz dopísala a zverejnila, tak sa mi čítalo veľmi ľahko :) Všetci mávame pochybnosti, sme skoro rovnakí. Rovnako sa bojíme. Len si nesmieme pripúšťať že zrovna my sme takí či onakí, a ostatní sú super, veria si... Prajem ti veľa šťastia v živote a veeeľa energie! :)

15 valin valin | E-mail | Web | 10. ledna 2018 v 23:34 | Reagovat

[13]: Právě si pořizuji štětec a nějakou pěknou barvu, aby ta tlustá čára byla opravdu hodně tlustá. Díky.

[14]: Tak nějak to bude, děkuju. Štěstí a energie se vždycky hodí a to i v čase, kdy je člověk v pohodě. ;-)

16 Kitty Kitty | E-mail | Web | 11. ledna 2018 v 14:30 | Reagovat

Fascinující výpověď a možná i bilancování. Vždycky bys ale měla mít na paměti, že změna bývá "život", když chceš nebo musíš měnit. Je dobře, když máš ještě trochu času na uvažování. Potom už jen koukej dopředu, ale i do stran. Abys neminula lepší možnost. Za minulostí se ohlídni, aby ses poučila nebo tě odpíchla dál. Vždyť umíš i fraktály, mandaly, jsi šikovná. Ber to tak, že jsi zrovna přežila to horší a dál už si to budeš kočírovat sama a líp. Vím o čem mluvím, i když už o tom nemluvím. Přeji ti dny, které budou světlejší i nadějnější, a všimneš si kamenů, od kterých se můžeš líp odrazit a jít dál. Chce to sílu, ale je to život ;-)

17 chudobka1970 chudobka1970 | Web | 11. ledna 2018 v 22:40 | Reagovat

Každý děláme chyby. Vždyť chybovat je lidské. Je důležité ty chyby objevit a případně se z nich i poučit, pokud je to vůbec možné.
Máma říkávala malé děti, malé starosti, velké děti, velké starosti... Hodně krát jsem si na ni vzpomněla... :-)

18 Janinka Janinka | E-mail | Web | 12. ledna 2018 v 9:54 | Reagovat

Povedený duševní striptýz :-).

Jak říkala matka stoletého staříka - bylo jak bylo, je jak je a bude jak bude.

Všechno, co se děje, se děje z nějakého důvodu. Má nás to něčemu naučit, někam nasměrovat, k něčemu nakopnout. Prostě to tak má být :-).

19 Meduňka Meduňka | Web | 13. ledna 2018 v 18:38 | Reagovat

Všichni už to v komentářích napsali, co jsem i já chtěla, tak jen, drž se, bude líp. S Kitty jsme se shodly, že tvůj článek patří právem do výběru :-)

20 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 15. ledna 2018 v 16:04 | Reagovat

To je ale smutné čtení. Takovou Tě neznám a věřím, že to je jen momentální vypsání se z blbé nálady v neoblíbeném ročním období. Určitě bude líp, chce to jen trpělivost a kapku pozitivního myšlení.

21 valin valin | E-mail | Web | 15. ledna 2018 v 17:32 | Reagovat

[16]: Někdy jsou prostě šmouhy na slunci a potom to takhle dopadne. Díky... zase se vyjasní, vždycky to tak je, jednou líp a jednou hůř...

[17]: Tak to říkala i moje máma a ještě říkala, že malé děti šlapou po sukních a velké po srdci.  To je všechno pravda.. :-)

[18]: Hihihihi, nakopnutá jsem teda parádně, to zase jo.... :-D

22 valin valin | E-mail | Web | 15. ledna 2018 v 17:34 | Reagovat

[19]: Na tenhle článek zrovinka nejsem moc pyšná, abych pravdu řekla, ale když jste se s Kitty shodly.. tak dík.

[20]: Jo, ta věčná tma a blbé počasí dělá i blbou náladu.. Jdu cvičit a to budou zase endorfiny lítat..... :-D

23 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 30. ledna 2018 v 22:53 | Reagovat

Pomni, že tisícikorunu dělají ty nuly za jedničkou :-)

24 Bevíčková Bevíčková | E-mail | Web | 7. února 2018 v 19:18 | Reagovat

Je to nádherný článek.
A to věčné pochybování, jak dobře tomu rozumím. Na to není návod, někdo to tak prostě má. Tak držím palce, aby bylo zas líp.:)

25 krutomyval krutomyval | Web | 11. března 2018 v 4:25 | Reagovat

kdo v zivote nepochybuje? ukaz mi ho a ja ho dojdu zmlatit!

a ano, osobne verim ze myslenkami si fakt tvorime vlastni budoucnost. vcetne myslenek na blogu. podivej na me, tak dlouho pisu ze uz nebudu pravnik, a nebudu pravnik a nebudu, a ne a ne, az nejsem :)

a uz je to skoro rok. to to leti, co?

chci tim rict: nikdy neni pozde na to neco zmenit, neco skoncit, neco noveho zacit, neco noveho zazit.  a to je preci skvely pocit, ne? takze myslenky uprit na pole s hyaciantama  a to by bylo, aby nebylo.

:-)

26 Janinka Janinka | E-mail | Web | 4. června 2018 v 10:54 | Reagovat

Moje milá Valin, ač obyčejná a chybující (jako všech téměř osm miliard lidí na této planetě), žiješ ještě? :-)

27 valin valin | 5. června 2018 v 18:21 | Reagovat

[23]:

[24]:

[25]: Díky vám mí vitruální přátelé.

[26]: Nějak mi došel dech i písmena, ale zatím žiju Janinko. :-) :-) Takové menší, možná i větší blogerské vyhoření....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama