Její a moje představy vo dokonalým světě...

29. října 2016 v 11:35 | valin |  Kocouří život

Vono to s ní už vopravducky nejni k vydržení. Mam pocit, že už to zavání psychickym tejránim. Je to potvora fšech potvor. Vona mi ráno do misky k snídani vyklopí tu nechutnou blemtavou kočičí kapsičku a dyž jako zamňoukám, že jí na tendle blivajz zvysoka kašlu, docela se na mě utrhne:
"Copak Číčulko, nechutná ti? Můžeš si zobnout ještě granulky, máš je přeci vedle v mističce."


To už je i na mě, kocoura Číču, zvocelenýho jejim skandálnim chovánim ke mně, silnej kalibr. Granulky, vona je snad dočista dementní. Granulky až si žere sama, já chci masooooooooo.

Taky sem jí to ale hnedka eště za tepla pěkně po kočičim naservíroval:
"Tydle kecy vo granulkách si dej klidně zhudebnit a potom mi je můžeš třeba předzpívávat. Bude ti to ale stejně prdlajs platný i dyby si s nima vyhrála Zlatýho slavíka. Granulky nežeru. Chci masíko, slyšíš?"
Jako vobyčejně, slyšela, ale nedbala.

"Číčulko, kapsičky jsou přece dobré, jestli ty nejsi trošinku mlsounek. No jak myslíš, ale masíčko bude až večer."
To je neslýchaný, co vona si dovoluje.
Ale na mě si vopravducky nepřinde. Já sem kocour fikanej a už mam docela vyčíhnutý, že pro mě má v bílý almárii připravený naporcovaný masíko, a že si ho dá dycinky ráno do dřezu rozmrznout, a potom mi ho dá laskavě k večeři. Todle ňák nesabotuju, ani nekritizuju, páč srdíčka z kraviček, co tam pro mě má, mam moc a moc rád.

Enomže faktem se, že po tý vopravdu nechutně hladový snídani mam upřimnej hlad a tak se ňák po kocouřim snažim dostat se do toho dřezu dřívějc, než večír.
Vona ta potvora sice to masíko přikrývá, abych se na něj nemohnul dostat, ale někdá zapomene. Jako zrovinka nedávno. Bohužoužel pro ní, než vypadla vydělávat na daně, nepřikryla ani dřez ani maso a tak sem si ho samoobslužně ukradnul. No vlastně neukradnul, že jo, dyk je stejně moje. Enomže vono bylo eště nerozmražený a hodně studený, tak sem si ho pěkně položil na koberec, že počkam až se to maso voteplí a potom si dám do nosu. Dyž masíko pěkně rozmrzlo, hezky sem si ho vodnes jinam, páč pod nim na koberci byl úctyhodně velkej krvavej flek a já rád hamám na čistým, nejsem žádný prase, že jo a tak sem ho povláčel a pojed eště na několika místech, než sem se dosyta nadlábnul.

Že vona, když se přihnala domů šílela, to je slabý slovo. To výrazivo, co použila, by se určitě nedalo publikovat v dětský čítance.
Mě to ale bylo dočista fuk, páč sem měl krásně plný bříško a chtělo se mi spát.
Než sem dočista zatuhnul, eště mi mozkovnou projela myšlenka, že její představa vo světě se diametrálně liší vod mý.
Já si představuju ideální svět pro všechny kocoury a kočky zrovinka tak ňák, jako v týdle chvilce. Vy ne?
 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 29. října 2016 v 11:57 | Reagovat

Máš recht Číčo! Důkladnej úklid koberců není od věci - tys jistě myslel na roztoče a chtěl si zredukovat jejich počet! To se hned pozná šikovnej kocourek. ;-)

2 VendyW VendyW | E-mail | Web | 29. října 2016 v 12:03 | Reagovat

No bacha Číčo, ale taky bys mohl ztratit svou krásnou tajli když se budeš přežírat! Já jsem si říkal že jsem dle dnešní módy krásně štíhlý, jenže pan rozhodčí mi pochválil jen hlavičku, ale o zbytku prohlásil že jsem absolutně mimo kondici!
Tak dostávám od paničky tedy o něco víc (ale to bych ti vlastně neměl ani říkat) abych se tedy zase líbil.....Zdraví a mává packou Bobeš ;-)

3 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 29. října 2016 v 16:41 | Reagovat

Kočky mých rodičů se snad jako první naučily odkrývat pokličky. Ty mrchy si dokážou ukrást i maso přímo ze sporáku, jako tuhle, když mamka dělala svíčkovou...
Nevím, jak to dělaj.
Včera jsem se snažila vyrvat tu pitomou zapadávací pokličku z tý hluboký pánve a ona nešla a nešla.
Musel mi to otevřít táta.
Pak jsem pánev zase zaklopila a vyzkoušela, jestli to jde a nebo ne. Nešlo.
Držela jsem pánev s ptáčkama jen za tu pokličku a neupadla.
A fakt nechápu, jak se tam o půl hodiny později dostala ta kočka...
Já zamykám jídlo před dětmi, mamka před kočkami :-)

4 duchodkaevka duchodkaevka | Web | 29. října 2016 v 18:46 | Reagovat

Kocour Číča, úžasné vyprávění, moc se mi líbí :-)  :-)

5 Číča Číča | E-mail | Web | 31. října 2016 v 6:39 | Reagovat

[1]:To máš recht dochtorko, roztočí sou prevíti, víš, že se stane, že z nich vobčas docela kejchnu? Škandál... :-)  :-)

[2]: Ale masíko je dietní ne? Figuru mám jak se patří, aspoň vona mi řiká, že sem její Fešák... :-D

[3]: No tovíš, to já ti kocour Číča neprozradim. To je prostě kočičí tajemství, víš? Jak se dostat ouplně fšude... :-D  :-D

[4]: To bude tim, že já sem prostě úžasnej kocour... :D  :D

6 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 31. října 2016 v 8:19 | Reagovat

Ano, maso je srdeční záležitost.

7 Číča Číča | E-mail | Web | 31. října 2016 v 9:00 | Reagovat

[6]: A srdce to já rád.. to sou vopravducky příjemný záležitosti... :-)  :-)

8 Meduňka Meduňka | Web | 31. října 2016 v 19:21 | Reagovat

Bohužoužel :D  :D  :D
Jak já miluju tvoje výrazivo, Číčo!
Tak jasně, samoobslužně ukradnout :D  :D  :D vlastní masíčko a zaprasit jím koberec, to je tvoje právo, žejo :D

9 Čerf Čerf | E-mail | Web | 1. listopadu 2016 v 8:34 | Reagovat

Srdíčka z kraviček? Kde se tyhle staroaztécké chutě zastaví? :-)

10 Číča Číča | E-mail | Web | 1. listopadu 2016 v 11:25 | Reagovat

[8]:
Já mam právo ouplně na fšechno, sem přece demokrat, že jo.... :-D  :-D

[9]:
Možná to mam poděděný po aztéckejch předkách, /nebo zadkách.. už nevim../ ne? Enomže vona mě nechala vykastrovat, tak že tuhle libůstku dál už geneticky nepředam... :-)  :-)  :-)

11 bev bev | E-mail | Web | 8. listopadu 2016 v 19:57 | Reagovat

Pro Valin: Jímá mě hrůza při pouhé představě té spouště. [:tired:]

Pro Číču: Drahý a vážený pane Číčo, tomu teda říkám majstrštyk. ;-)  :D

12 Aliwien Aliwien | E-mail | Web | 9. listopadu 2016 v 16:12 | Reagovat

Fandím Číčovi a lituju jeho paničku. Ale na druhou stranu, před Vánocemi se stejně bude uklízet celý byt. Tak to Číča jenom trošku urychlil a vlastně Ti ušetřil práci, protože pak už budeš mít koberec vyčištěnej. Moc jsem se pobavila a doufám, že ta blogerka roku Tě nemine. :-)

13 beallara beallara | Web | 12. listopadu 2016 v 9:06 | Reagovat

Pro Vás oba : prostě Vaše láska je láska, no a tyto projevy s ní spojené, evidentně fungují :D  :D
Alenko, já mám nějak štěstí, že ti mí tři blbci moc o maso nestojí, spíš třeba tokového Míšu, jsem načapala, jak si chodí olizovat flašku s olejem a musím před ním zamykat semínka všeho druhu, minule mi sežral misku slunečnice, bála jsem se, ani se nepos... :D
Mějte se rádi,ČÍČOVI :-)  :-)  :-)

14 Číča Číča | E-mail | Web | 13. listopadu 2016 v 9:32 | Reagovat

[11]:
Majstrštyky, to sem prostě já, kocour Číča. Sem šikovnej a talentovanej a umim jí pěkně brnkat na nervy...a vo to de, ne?

[12]:
Vona asi moc uklízet nebude, prach na almariích jí stejnak dycinky setřu já svym kožíškem, mňauk... ;-)  ;-)

[13]: Jo, tak ňák to bude...

15 valin valin | E-mail | Web | 13. listopadu 2016 v 9:36 | Reagovat

[13]:
Někdy se člověk opravdu podiví kocouřím chutím. Číča je první kočka, se kterou žiji ve společné domácnosti a já na něm obdivuji tu jeho nezávislost a hrdost. A je s ním opravdu legrace... :D

16 Nartaya Nartaya | E-mail | Web | 10. ledna 2017 v 8:33 | Reagovat

Číčo, sympatizuju s Tebou, ale jenom proto, že to nebyl můj koberec! Jinak bych Ti dala jmen, že bys to na packách nedokázal spočítat. A já někdy i kocourky přetáhnu hadrem! No jo, když se chčíje nebo žere, kde se nemá, pak jediné v tom rozčílení, co mi zbývá, je vyvrcholení hadrem přes chlupatá drzá záda! :-)

17 Číča Číča | Web | 10. ledna 2017 v 11:31 | Reagovat

[16]:Ty mlátíš kocourky hadrem, jo? To by si Vona nikdá netroufla. Vona dobře ví, že moje pomsta by byla vopravdu úderná... :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama