Listopad 2014

Padesát odstínů všeho

27. listopadu 2014 v 7:48 | valin |  Kocouří život
Vona se mi strašně ráda prohrabuje v kožichu. Vim, že sem elegán, vo tom žádná, ale vona by mě svou láskou zřejmě chtěla vopravducky umořit. A nebo estli je tak fascinovaná mejma padesáti odstínama šedi, co mám v kožíšku.. tak nevim. Každopádně mi s tim ale hodně leze na nervy. Vona teda tvrdí, že se musí podívat, estli nemam blechy, ale to fakt kecá. Kde bych k nim asi tak přišel, že jo, dyž mě nepouští ven. Jedině vod tý psí hopsandy. Ta chodí z toho jejich vyvenčování zmazaná jako čuně a hned se ke mně hrne. Ale dybych měl blechy, asi by mě to kousalo, tak že je nemam a vona si vymejšlí, abych to její ňuchmání musel přetrpět. Sice mi říká: "Tovíš Číčo, to je úděl vás krasavců, že ženský po vás šílí," ale mě tyhle kecy fakt neberou.

Eště jednou a naposled

20. listopadu 2014 v 10:03 | valin |  Kocouří život
Vona mi porád říká, že sem ješitnej kocour. Dycinky, dyž se s ní nechci mazlit. Ale to je teda úplně vedle, pokavaď si myslí, že dyž na mě zapíská, přiskotačim fofrem jako ta potrhlá Žolina. To se teda holka ale hodně plete. Já se mazlim rád, ale musim na to mít chuť, že jo. A to vona nechce, nebo spíš nemůže pochopit. Vona vůbec nechápe spoustu věcí, ale to ví už všichní kolem, jenom vona ne.

Ty její nechutný zvyky

6. listopadu 2014 v 7:55 | valin |  Kocouří život
To by mi teda vopravducky zajímalo, kde se vona furt s tou psí hopsandou fláká. Venku už je tma, já mam hlad a voni furt nejsou doma. Todle teda sou hodně podivný zvyky. Ne, že by mi extra tak vobě chyběly, to vopravdu ne, ale chci svou večeři. Dyž konečně přindou, sou vobě jako prasata. Vona teda má jenom zablácený boty, ale hopsanda je celá urousaná a špinavá a já prosím pěkně musim počkat, až vona jí hodí do pucu kožich a umeje nohy. Vona je teda na ty nohy hodně háklivá, mě už je taky hodněkrát myla, ale já se po večerech neflákám venku, že jo…ale zase se docela rád dívám na to, jak hopsanda todle šůrování taky nesnáší. Mňoukam na ní: "Tak dělej s tou hygienou, mam hlad, chci papáníčko, ale vona to snad zdržuje schválně, potvora."

Mlha přede mnou, mlha za mnou

1. listopadu 2014 v 10:27 | valin |  Psaní na téma týdne
Jelikož jsem stále v produktivním věku, musím za účelem přežití pracovat a tím vydělávat na daně. S touto situací jsem celkem smířená, neb není zřejmě jiné cesty… prozatím. Snažím se tudíž dodržovat i pracovní dobu, jak se ode mě očekává. Někdy ovšem jenom dobrá vůle přijít včas do práce nestačí. A to většinou v případě, kdy se do toho vloží mocná matka Příroda. Třeba svou neproniknutelnou mlhou a ještě za tmy. Jako nedávno. Zkomplikovala mi nejen včasný příjezd do práce, ale hodila mě do tak depresivního stavu, že mi hlavou šly myšlenky, které by za jasu slunce můj mozek snad nikdy nevyprodukoval. Ovšem chápu, že každý máme skryté rezervy zkázonosného myšlení, které propuká zejména v neprostupné mlze, kdy bychom jeli rádi vydělávat na daně, ale tak nějak se stane, že sice jedeme, ale nevíme kam.