Červenec 2014

Co je dobré a co zlé...

29. července 2014 v 16:13 | valin |  Žolinka vypráví
Můj člověk zná hodně pejsků. A chodí se mnou mezi ně pravidelně na procházku. Každý pejsek, se kterým se skoro denně chodíme procházet, má taky svého člověka. Naši člověci vás vezmou ven, abychom jim dělali společnost, když jdou popíjet ten hnědý mok, který si sebou nosí v baťůžcích. Chtěla jsem ho také ochutnat, moc se mi líbilo, jak hezky pění, když ho jeden člověk začne rozlévat z velké láhve do průhledných pohárků, ale můj člověk mi to nedovolila a řekla ostatním, že ze mě roste pěkná dračice, co bude chtít chlastat pivo. Moc se tomu smály a já jsem radostí, že jsem je rozveselila, kroutila ocáskem jako o život.

Ať už se jí nezvědčuje kůže a neroste...

25. července 2014 v 11:29 | valin |  Kocouří život
Byl sem teda stoprocentně přesvědčenej, že v týhle ujetý rodině už mě nemůže překvapit dočista vůbec nic. Ale i tak chytrý stvoření, jako já, se může zmejlit. Sice to přiznávám vopravdu nerad, ale dějou se tu velký věc i a do docela i bez mý zásluhy, což je neuvěřitelný a trestuhodný. Je nad slunce jasný, že kráčí vo tu psí hopsalku.

Nechci být labuť

19. července 2014 v 9:28 | valin |  Žolinka vypráví
Muj člověk, teda vlastně moje panička, má hodně starostí, co ze mě vlastně bude. Často mi povídá: "Žolinko, ty jsi takové ošklivé káčátko, takové malé vyžlátko. Nohaté a krkaté. Snad z tebe vyroste nějaká krásná labuť." Já sice nevím, jak vypadají nohatá a krkatá vyžlátka, ale vím jak vypadají dospělé kachničky, a labutě, protože je s paničkou často krmíme u rybníka. A kachnou nebo labutí bych nechtěla vůbec být, protože ony nemají dlouhý ocásek a nechodí po souši.

Kočičí coming out

12. července 2014 v 9:11 | valin |  Kocouří život
Já teda nevim, ale asi sem ňákej jinej. Vona, ta potvora mě kdysi vodvezla do ńákýho podivnýho domu, kde mě uspali a vod tý doby mě přestali dočista zajímat kočky. Určitě v tom měla zase prsty vona. A teď si jako myslí, že když mi sem nasadila čokla, že se budu zavobírat čoklem. Pcha. Je čim dál tim víc naivní. Vona teda za to asi nemůže, že je lehce slabomyslná, že jo, ale zase na druhou stranu jí, díky tý psí dračici, pěkně brnkam na nervy. A vona neví, estli mě má sprdnout a nebo ne, estli sem to byl já a nebo ta malá drákulka.