Červen 2014

Jsem originální a nebo jo?

28. června 2014 v 11:18 | valin |  Kocouří život
Vona je fakt ouplná hysterka, nadělá pro pár barevnejch papírků takovýho rambajzu.. Vůbec nechápe, že si sama sobě huntuje zdraví.
Onehdá ten její povedenej kluk dal pár hezkejch barevnejch papírků na její počítač, co tam tak rád vysedávam. Papírky to byly pěkný, barevný a byly na nich takový baňatý číslice. 1000 500 100 a 200. Moc se mi líbily a tak sem si s nima trochu pohrál. Nejdřív sem shodil ten s tim číslem 500, ten se mi líbil nejvíc a tak sem si ho potom skoval. A když na mě pak řvala, tak jí vůbec nikdá neprozradím, kam sem si ho dal. Ať třeba pukne vzteky, že jo, mě je to fuk. Ne, puknout ne, to sem přehnal, kdo by mě potom krmil, že jo, ale ať třeba vzteky zezelená .. Místo aby byla ráda, že sem tam ty vostatní nechal, prskala a syčela eště víc než já, když mě dožere.…

Moje schizofrenie díky mým hlasům

17. června 2014 v 9:03 | valin |  Psaní na téma týdne
Kdo pravidelně chodí číst můj blog, jistě zaregistroval, že tu a tam se změním v morče, kocoura a nebo psa. Sama už pomalu nevím, co vlastně jsem nejvíc za zvíře.. Za tohle moje vnitřní trauma mohou hlasy v mé hlavě. Jednou mňoukají, jindy hafají, v minulosti i kvíkaly po morčecím. Nabádají mě a přímo nutí, abych psala, co mi pouštějí do hlavy. A tak se měním v kocoura Číču, jehož hlas je nejsilnější, pozvolna ovšem sílí i psí hlas Žolinky a na své rozdělené psyché cítím, že boj těchto dvou hlasů bude nekompromisní a tvrdý, až mám strach, jestli taky zbyde nějaká malá část pro moje vlastní JÁ.

Píšu do světa

13. června 2014 v 21:08 | valin |  Žolinka vypráví
Tolik nohou k nám přišlo. Všechny se mi pletly dohromady, ty člověčí i ty pejskovský. Nohy svých psích tet a brášků jsem poznala, ale teď se to všechno nějak podivně promíchalo. A pořád jsem slyšela svoje jméno. Já jsem Žolinka a tak jsem věděla, že volají na mě, ale kdo?
Byla jsem z toho celá popletená, ale potom ke mně přišly dvě nohy a v ten okamžik mi někdo vyzvedl a vzal do náruče. A tak jsem se poprvně podívala z očí do očí člověkovi, se kterým budu ode dneška žít. Nestačila jsem se ani rozloučit s maminkou, bráškama a tetama a ty nohy mě nesly do auta a odvezly mě někam jinam, kde jsem to vůbec neznala. Trošku jsem se bála, ale teplo v náručí těch nohou bylo tak příjemný, že jsem usnula. Byla jsem už pořádně utahaná. A tak jsem přišla do svého nového domova. Kromě protivnýho kocoura tam bylo ještě šest nohou. Všechno jsem si to prohlížela, hledala jsem maminku a brášky, ale nebyli tam. Tak jsem plakala a jedny nohy mi zase vyzvedly do výšky a konejšily.

Píšu ti psaní, lásko moje

12. června 2014 v 22:19 | valin |  Psaní na téma týdne
Můj nejmilovanější!
Píšu ti lásko má skvělá a jediná.
Vrať se ke své kočičce. Nemůžu bez tebe žít. Slibuji, že už ti nikdy nebudu nic vyčítat. Uznávám, že jsem svoje chování k tobě leckdy nezvládla. Třeba s tvým chrápáním. Neměla jsem ti nutit na záda ten neforemný zavařovací hrnec připásaný k tvému tělu popruhy, abys nemohl ležet na zádech a tudíž nechrápal. Myslím, že malý baťoh s petlahvemi plnými písku, by bývaly udělaly stejnou službu a pro tvá drobná záda by se hodily víc. Když se vrátíš, vybereme nějaké petky spolu a pro písek bychom si mohli zajet k moři, co říkáš?

Takový ten pocit génia

4. června 2014 v 12:04 | valin |  Kocouří život

Vona teda nikdá nerozumněla, když sem na ní mňoukal: "Ty mě eště neznáš, ale ty mě poznáš."
Až nynčko. Pěkně sem jí dal pochopit, jak dovedu bejt fikanej a sem na sebe vopravducky hodně pyšnej.
S tim jejim čoklem se moc nebavim, že jo, je to psí trubka, ale jak jí tak porád špicluju, došlo mi, že jí láká můj kočičí záchodek. Tedy ty produkty v něm, že jo. A znáte ten pocit, když vás napadne něco subgeniálního? A mě se to stalo. Dostal sem geniální nápad, při kterým, když to klapne podle plánu, vomejou jí i čokla.
Dlouho sem jí vopravdu hodně zaujatě pozoroval, jak uklízí štěněcí hromádky, aniž by hnula brvou.

Jak se stát černou ovcí..

1. června 2014 v 15:04 | valin |  Střípky z mého života
Mám mladého a celkem příjemného šéfa, kterému bych čistě teoreticky mohla být matkou.
A on velice ženatý a maje svou rodinu, začal shánět ženské. Jelikož z výše uvedeného vyplývá celkem logicky, že jsme zaměstnaní v jednom podniku, ale už nevyplývá fakt, že tento podnik zaměstnává velmi málo žen, podivnou jakousi vylučovací metodou, ve které hodnotil použitelnost žen pro svůj účel, došel ve svém výběru až ke mně. Došlo na nejhorší.. začal mě přemlouvat …. abych se zúčastnila podnikového volejbalového turnaje.. Vtipálek…