Únor 2014

Neuskutečněné fantazie

25. února 2014 v 8:23 | valin |  Moje povídky na téma týdne

Přes tvář se mu rozlíval samolibý úsměv. Zvítězil. Dokázal to. Jeho objev přetvoří celou společnost. Pro něj. Se zavřenýma očima vdechoval vůni koňaku z veliké baňaté sklenice a snil.

V duchu viděl film. Jeho film o budoucí realitě. Sice to nebude hned, bude muset být trpělivý, ale nyní už má výsledky a jistotu. Změní celý svět.

Rozumíte tomu? Vždyť to nedává smysl

20. února 2014 v 7:11 | valin |  Kocouří život

Tak si představte, že vona tomu jejímu morčecímu blbečkovi koupila chalupu. Aby měl jako vode mě klid. Chápete to? Von má jednu v tý jeho drátěný ubytovně a teď má eště jednu. Musim teda připodotknout, že jí asi morčecí smraďoch žaloval, že když nejni doma, že mu dávam parádní kouř, dokonce už přestal lízt i pod to její křeslo, páč sem po něm porád chňapal packou. Ne, že bych mu chtěl něco udělat, abyste si zase nemysleli, že sem zlej kocour, to ne, ale furt sem se snažil, aby se ten páprda taky trochu rozpohyboval, že jo.

Pojistka

18. února 2014 v 9:51 | valin |  Psaní na téma týdne

Mám spořící životní pojistku. Ne, že bych se chlubila (ono tedy není ani čím, jelikož v případě mé smrti by rodina obdržela 60 tisíc) a nebo si dokonce touto formou hledala novou známost (počítám že za 60 tisíc by si mi nikdo na krk nepřivázal hihihihhi), ale zajímavé pro mě je, jak pojišťovna pěkně každý rok zvyšuje pojistné z důvodů, které při mé zabedněnosti nějak nechápu... tedy chápu, ale po svém.

Stáří budoucnosti

15. února 2014 v 9:51 | valin |  Moje povídky na téma týdne
Pětašedesátiletý učitel Harmáček se upřímně těšil na penzi. Pomyšlení,, že do vytouženého odchodu na zasloužený odpočinek ho ještě dělí doba pěti let, bylať pro něj noční můra. Velice nerad se před žactvem zjevoval v pomočené nohavici a nezbývalo mu tudíž řešit problém jaksi po svém. Jeho zbytnělá prostata si žila vlastní močopudný a nemočopudný život a když se jí zachtělo, nestačil se ubohý učitel doploužit na záchodky a mnohdy si potupně cvrnkl do kalhot. Vymysliv tedy řešení, vzal si do třídy bažanta, ukryl ho ve skříni a poté, podle potřeby do ní "často chodíval pro různé učební pomůcky."

Jak snadno a rychle změnit dnešní svět

6. února 2014 v 13:13 | valin |  Kocouří život

Už sem dlouho nic parádně údernýho, co spolehlivě likviduje její psychickou vyrovnanost, nevyved. A to tak nemůžu nechat, to sami uznáte, že jo. Nebo esli to nejni taky tim, že vona se jaksi zakaluje těma mejma skopičinama a hned tak něco už jí neporazí.


Vona se dokonce už ani nerozčiluje, když si vlezu do nákupní tašky. Ta její taška, to by byl pelíšek,, to vám teda povim, jenom kdyby mi tam do ní dala tu fialovou myšozu. Ale to jí ani nenapadne, jak ji už tak znam. Akorát tudle nedavno, když tu tašku nechala prázdnou na židli, hned sem se do ní nakvartýroval, jenže jak sem nějak dobře neviděl, kam šlapu, ňák sem se převážil nebo co a zbuchnul sem z tý zatracený židle, zajatej v tý tašce na tu její pitomou dlažkovou podlahu. Já, odborník na rovnováhu, jsem potupně spadnul jako shnilá hruška a úplně sem si natlouk A vona se mi zase smála. Za to se jí vyčurám... no eště nevim kam...
Mam prostě chuť změnit svět...

Pokrok nezastavíš..

4. února 2014 v 12:45 | valin |  Psaní na téma týdne

No, jo, pokrok nezastavíš. Vyvíjí se rychleji, než lidé stačí zestárnout a tak tento pokrok mnohé generace přivádí k zoufalství, a nebo v lepším případě přináší komické situace, kdy propadáme trudomyslné myšlence, že jsme úplně hloupí a neschopní. Stačí koupit si novou pračku, myčku, telefon, počítač.. a je o zážitky postaráno.

Zimní radovánky

1. února 2014 v 8:37 | valin |  Střípky z mého života
Před nějakým, ne zcela krátkým časem, jsem dost často trávila víkendy u kamarádky na vesnici. Vždycky jsme vymysleli nějakou tu kravinu a nejlíp nám to šlo, když jsme uspali děti a poté se posilnili nějakým vhodným špiritusem.
Onen historický zimní víkend naši muži lepili dlouho do noci akvárium a my jsme se začaly s Milenou nudit.
No a ona jako domácí si vzpomněla, že mají ve sklepě jakési staré lyže a že bychom si mohli jít ve dvě hodiny nad ránem, zalyžovat.