S ním chci bydlet

17. března 2013 v 8:41 | valin |  Kocouří život

Jsem z hloubi duše přesvědčená, že zvířata si mezi sebou rozkecají, na koho se mají obrátit, když jsou v nouzi. Minulý pátek v ½ jedenáctý večer mě mladší synek představil našeho nového nájemníka. Přitáhl domů kočku. V noci, kdy jsem zrovna nebyla na nějaké představování naladěná a už vůbec ne připravená, se oba hezky postarali, že jsem na moment propadla panice při představě, že důvěřivému morčeti Trumbelínkovi nasadíme do bytu predátora. Ale v pudu sebezáchovy jsem si řekla, že to je jenom trochu živější sen a ne hrozivá skutečnost a s touto uspokojivou myšlenkou jsem sladce usnula. Ráno jsem šla rekogniskovat terén. Synátor chrněl jako dudek a vedle něj se tulila kočka, tedy čtyřnohá.

Velice ležérně otevřela svoje zelená kočičí očka a na půl huby mě pozdravila po kočičím "mňau." Syn na rozdíl od ní mě nepozdravil vůbec. Dnes s týdenním odstupem asi vím, že to nebylo kočičí pozdravení ale kočičí upozornění, že je tady a abychom si nemysleli, že nás bude nějak poslouchat. Poučená zkušeností s potkany, kdy z jednoho jsme jich měli za krátký čas osm, jsem začala zjišťovat, co že to vlastně je. Je to kocourek, odrostlé kotě a dostal jméno Číča. Naše doposavad krátké soužití řeší neustále jednu otázku, kdo z koho.

Marně synkovi vykládám, že kočka není pes a když u něj nechce být, nic jí nepřinutí. Bohužel to nebral na zřetel, hned druhý den, kdy jejich názory se výrazně rozcházeli v tom, kde kdo bude spát, Číča si už našel svoje místo jinde, než v synovo posteli ale synek byl proti této drzé samostatnosti a nutil kocourka k sobě. Ten to vyřešil po svém a myslím, že jednou , tedy dvakrát a pro vždy. Prostě se mu do postele zlomyslně vychcal. Doposud jsme na něm obdivovali, jak chytře hned pochopil, že musí svoje potřeby chodit dělat do bedýnky k tomu určené a ne jinam a my jsme rychle pochopili, že ho musíme respektovat. Prostě soužití plné pochopení do okamžiku, než mu mladší odnož v návalu lásky splácala žaludek.

Kočičí průjem je opravdu nemilá a velice smradlavá záležitost. Bohužel se v tomto ohledu zadařilo bravurně pod mým křeslem, kde většinou bydlí i Trumbelínek a na Číču to přišlo při bedlivém pozorování nebojácného morčete. Vytáhnout ho zpod křesla, byla záležitost pro hrdiny, vzít ho do rukou celého opatlaného od nevonných exkrementů a následovně ho vykoupat mohlo být realizováno pouze otrlými jedincemi. Já se za takového považuju, hlavně z toho důvodu, že nevonná událost se přihodila v mém pokoji, pod mým křeslem u mého morčete, a jenom jsem doufala, že snad morče bude od smrtonosného nánosu kočičího průjmu ušetřeno. Číču jsem tedy s nasazením života vytáhla a snažila se ho narvat pod kohoutek, abych mu umyla kožich. Takový celkem malý tvor a bránil se jako o život. Zdrápal mi ruce tak, že jsem povolila sevření a on mi pomstychtivě obalen svým výtrusem vlezl na záda tam završil dílo mé zkázy.

Seškrábal mi záda tak, že mi bolestí vyhrkly slzy.
"Sundej ze mě toho debila!" řvala jsem na mladší odnož.
Když i syn dostal svou dávku hnědavého produktu, uplatnil sílu budoucího muže a kocoura přepral. Vydrbal mu kožíšek a zabalil ho do ručníku. To už se Číčovi asi líbilo, jelikož se ani nehnul. Já šla zkontrolovat, jestli Trumbelín taky nepotřebuje koupel, ale ten nějakým zázrakem smradlavému znečištění unikl. Tak jsem tu spoušť uklidila se zatnutými zuby a vydala zákaz nepodávat kocourovi mléko. Nyní prožíváme období příměří, Číča chodí fascinovaně sledovat Trumbelínka a ten jako zvířátko důvěřující bezmezně čtyřnožcům, když se proti kocourovi rozběhne, kocouří hrdina zbaběle utíká. To je ale dobře, protože jediné, co mi vadí na tom, (tedy až na ty hory povlečení, co jsem musela prát a trocha toho smradu), že máme zase nový zvíře jsou obavy, aby kočka morčeti neublížila.

Kočky prý si vybírají člověka, kterému budou věnovat svou náklonnost.
Číča si vybral synka. Zcela naprosto cíleně. Venku k němu nenuceně přiběhl a žalostně mňoukal. Když jsem se ptala, čím tak okouzlil, bylo mi řečeno, že udělal takové ty kočičí oči, jako kocour v botách z filmu Shrek. Na to není argument.
Číča si prostě vybral místo, kde chce žít. Jenom tiše doufám, že nebudou další…Přece vím, že si to rozkecaj..
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 VendyW VendyW | E-mail | Web | 17. března 2013 v 9:13 | Reagovat

To že si kočky vybírají mohujen potvrdit,k nám se neustále nabourávaly a nabourávaly kočičí jedinci od doby kdy jsm si jedno zatoulané kotě vzali dom. Tedy správně MY se domnívali že jsme kočku adoptovali, nicméně pravda byla opačná. A ta to zřejmě pustila nějakými kočičími kanály dál a za chvíli u nás žilo pět bezprizorně se toulajících koček. A to už tu byli dva psi! Naše první číča před stěhováním byla odsud dovezené krásné černé chlupaté kotě a samozřejmě sem mu na sídlišti také dávali mlíčko. O úklid nemilých následků se však staral náš první jezevčík (taky nalezenec) jak jinak než dokonalou konzumací.....Aby kocourek nedostal naplácáno za ten fujtajbl co udělal. Jen ho vždy prozradil šílenej puch doma....a pes který se nápadně s námi nechtěl mazlit. :-)

2 Jarmila* Jarmila* | Web | 17. března 2013 v 11:18 | Reagovat

To by mě kleplo, kdyby náš kocourek dělal takovou spoušť. :-D

3 radkakopova radkakopova | Web | 17. března 2013 v 13:02 | Reagovat

Alenko,tak jsem se zasmála a zároveň tě obdivuji,jak bravurně si dokážeš poradit.Máme číču Zuzku a jejího syna Kubu,naštěstí mléko nepijí,protože představa že bych měla Zuzku vzít do ruky je nemyslitelné,je to dravec,který dává jasně najevo kdy na ni můžeš sáhnout.Jinak jsi pokousaná,poškrábaná a je jí úplně jedno že je naše. :-D Jinak mě zeťák opravil že náš Doneček neváží 60kg,ale "jen"55kg,je to zlatý retriver,už se dnes sám pokusil zdolat čtyři schody,které ho dělí ze zahrady do chodby a on to šikulka zvlád,sice pak spal jak dudek,ale lepší se.Asi se mu nelíbí moje auto,přitom je to takový malý čtyřkolový brouček a hlavně neublíží,ale Donča mu asi nedůvěřuje :-D Tak už se těším na další příhody,měj se krásně tady je dnes jak na jaře,jen víc fouká,ale sluníčko hřeje.Pac Radka ;-)

4 valin valin | Web | 17. března 2013 v 14:10 | Reagovat

[1]: Tak to byla vyvedená symbioza.. :-)  :-) Já říkám furt, že každý dobrý skutek musí být po zásluze potrestán :-)  :-)

[2]: já od tý mrtvice nebyla věru daleko. :-D  :-D

[3]: Radko, to je omyl, já si s ničím neporadila, já jsem byla zcela vedená pudem sebezáchovy :-D  :-D
Hlavně, že tvýmu pejskovi je už líp, možná by sis měla pořídit jiný auto, nějaký, co by se mu zamlouvalo.. :-D  :-D

5 Kája Kája | Web | 17. března 2013 v 16:28 | Reagovat

To je dobře, že jste čičinu nechali doma, když si vás vybrala. :)

6 Čerf Čerf | E-mail | Web | 17. března 2013 v 17:52 | Reagovat

To "rozkecávání" určitě platí. O mně zase letí kočičí tichou poštou ničím konkrétním nepodložená pověst, že jsem na kočky "drsnej". Mám tu pověst od té doby, co jsem se staral o domácnost svých rodičů, kteří byli na dovolené. Včetně tehdy asi osmi koček. Moji rodiče kočky vždycky děsně rozmazlovali, zatímco já kočkám poměrně rychle vysvětlil nová pravidla našeho soužití. Pochopily je a postupně se útrpně přizpůsobily. Jen bych ti přál slyšet to mňoukavé hromadné žalování, když se rodiče vrátili. Od té doby jsem za kočičího drsoně a kočky jsou vůči mně velmi obezřetné :-).

7 Vendy Vendy | Web | 17. března 2013 v 20:23 | Reagovat

Vzpomněla jsem si na minulé roky, kdy se k nám přisomrovávaly a přižíraly cizí kočky, jedna před dvěma roky zanechala i dáreček v podobě tří ratolestí, které nám dovedla na dvorek a pak si tiše zmizla.
K těm třem přibylo i jedno umorousané kotě s nakřivo natočenou hlavičkou, vyhládlé a drzé. Nu, nechali jsme je, když se uživí osm koček, uživí se i ta devátá. Za šest týdnů se to malé cizí kotě nechalo pohladit a od té doby to byla nejumazlenější kočka, jakou jsme měli.
Už není, stejně jako ty tři koťata, krásní tulíšci. Jak přišli, tak jeden po druhém odešli...
Moc mě pobavilo to tvé líčení, i když si dovedu představit, že jsi v té chvíli byla všechno, jen ne potěšená a nadšená... Ale zvládli jste to se ctí a myslím,že vymezené hranice stačí k dalšímu soužití.
Vždyť, kdo by odolal micině, když se přitulí a je miloučká, přede jak o závod a vy nemůžete odolat, abyste ji nepohladili... a znova... a znova. :-)

8 Vendy Vendy | 17. března 2013 v 20:23 | Reagovat

[6]: :D  :D

9 radkakopova radkakopova | Web | 17. března 2013 v 21:32 | Reagovat

aha,tak to mě nenapadlo že bych vymněnila auto.Ale to už zvládnu jen to na setrvák :-D  :-D  :-D ale věř že dnes mi počural celé kolo a že to byl hodně dlouhý tok a aby toho nebylo málo tak Zuzanka si ustlala na kapotě a nechtěla pochopit že bych potřebovala vyjet z garáže,tak nejdřív řádně zasyčela a pak brutálně sekla.Kolo jsem stejně opláchla ale viditelně se to Donovi nelíbilo a tak si dal repete.No řekni není úžasný? :-)

10 valin valin | Web | 17. března 2013 v 21:56 | Reagovat

[7]: Dneska se choval úplně vzorně, ba se přišel se mnou dobrovolně malinko pomazlit. Hlavně, aby si nevšímal morčete, i když ten morčecí blbeček ho sám vyhledává. je zvyklý na čtyřnohého zvířecího přítele a na druh moc nekouká...

[9]:No vidíš, jak se má čile k uzdravování, to je dobře, jenom tys kazisvět, když jsi mu jeho veledílo zmařila a číču vyspat nenechala :-D  :-D  :-D  :-D

11 valin valin | Web | 17. března 2013 v 21:59 | Reagovat

[6]: Tak to musíš bejt velmi talentovaný, když jsi dokázal vysvětlit kočkám pravidla soužití. Nám už je celkem rámcově jasné, kdo zde bude pánem a kdo sloužícím... :-)  :-)

[5]: :-D

12 Čerf Čerf | E-mail | Web | 17. března 2013 v 22:56 | Reagovat

[11]: Pravidla byla jednoduchá: Já jsem uvnitř, kočky venku :-).

13 Pukína Pukína | E-mail | Web | 17. března 2013 v 23:02 | Reagovat

Před chvílí jsem pod jeden článek psala komentář. A velmi podobný musím napsat i tady. Děkuji! Za výbornou náladu a úsměv od ucha k uchu po návštěvě u Vás ;-) Píšete velmi krásně, čtivě, zábavně. Tedy v této situaci bych se ocitnout nechtěla a asi bych to ani takhle v klidu nezvládla. Vám asi taky nebylo na juchání... Ale článek je z toho úžasný :-D

14 Bev Bev | E-mail | Web | 18. března 2013 v 6:14 | Reagovat

:-D  :-D  :-D
Něco tak krásného už jsem dlouho nečetla! Opět jsem hlasitým smíchem vyděsila psa, přišel se podívat co se mi děje. :D A já bláhová si potěšeně myslela, že je to průzkumník a on je to posera!
Mlíčko kočkám opravdu nesvědčí, to už máme taky vyzkoušené! osvědčily se mi granule (nejradši mají samozřejmě psí a pes jejich) a k tomu vodu. :-D
Zdravím Číču, Trumbelínka a samozřejmě  i Tebe!

15 valin valin | Web | 18. března 2013 v 6:15 | Reagovat

[12]: Kdybych tohle chtěla realizovat, musela bych se vzdát svý vidiny zasklený lodžie, neboť jiný "venku" nemáme. Tak to asi radši přetrpím nějakou tu nehodu... :-)  :-) Ale jinak pravidla to jsou fakt jasná a velice dobře srozumitelná pro obě dvě strany... :-)  :-)

[13]: No mě to i v ten okamžik "O", kdy jsem byla celá od kočičinců, přišlo komický, ale tak nějak cynicky.. jako čeho že jsem se to zase dočkala :-)  :-)

16 valin valin | Web | 18. března 2013 v 6:18 | Reagovat

[14]: Tos vystihla asi velice přesně, posera to bude na všechny směry, mě by vyhovovalo, kdyby byl posera jenom směrem k Trumbelovi, jinak bych uvítala jisté zmužnění... :-)  :-)

17 Helena Helena | Web | 18. března 2013 v 20:22 | Reagovat

Ona se Číča asi nespíš lekla morčete a nadělala.......Ale mléko může taky být.
Ale neměli byste ho tak stresovat. :-D  :-D O vás tady vůbec neběží,tady jde o něj. :-D

18 karlaprazakova karlaprazakova | 18. března 2013 v 22:52 | Reagovat

Báječné a úsměvné čtení. Opět :-)
Ráda se vracím ;-)

19 Radka Radka | E-mail | Web | 18. března 2013 v 23:03 | Reagovat

Prohlašuji Tě za hrdinu, protože něco podobného jsem si na baráku také kdysi zakusila. Totiž jen tu kočkou na zádech, zaseknutou tak, že jsem se jen modlila, aby se netrefila do znaménka.

20 valin valin | Web | 19. března 2013 v 6:22 | Reagovat

[17]: Tovíš Helo, každý začátek je těžký a to platí asi i s kocourem...já bych řekla, že ty stresy jsou fifty fifty...

[18]: Díky :-)  :-D  :-)

[19]: Ano, myslím, že kocour zaseknutý v kůži na zádech je nezapomenutelný zážitek. :-D  :-D

21 mengano mengano | E-mail | Web | 19. března 2013 v 8:00 | Reagovat

Oh Valin, ani nevíš, jak ti tentokrát rozumím. Něco podobného jsem zažila o víkendu a až se moje nervová soustava ustálí na normálu, tak snad budu schopná o tom i napsat :D  
Sraníčko bylo určitě z mléka, kdysi mi to potvrdila veterinářka. Kočky nejsou zařízené na kravské mléko. Pokud budeš trvat na mléku, musíš koupit kočičí ;-)
A možná bylo lepší, žes v synkově posteli našla kočku čtyřnohou :D

22 valin valin | Web | 19. března 2013 v 12:47 | Reagovat

Tak vydejchávej, vydejchávej,ať můžeš sepisovat, jsem hodně zvědavá, vždyť víš, člověka potěší cizí neštěstí :-)  :-)  :-)  :-D  :-D

23 Robka Robka | E-mail | Web | 19. března 2013 v 21:23 | Reagovat

Něco velmi podobného jsem zažívala s naším kocourkem taky.:-) V případě čičin si musíme uvědomit, že žijeme my s nimi, nikoli ony s námi. ;-)

24 valin valin | Web | 20. března 2013 v 8:13 | Reagovat

Já si to uvědomuju od samého začátku, což o to, ale můj synek a moje morče v tomto ohledu mají mezery ve vzdělání... :-)  :-)  :-)

25 Tlustjoch Tlustjoch | Web | 21. března 2013 v 21:18 | Reagovat

Tohle všechno se mi na kocůrech líbí...

26 domovina domovina | Web | 27. března 2013 v 0:27 | Reagovat

těším se na pokračování. Jak to morče přežije? Přetrvá pakt neútočení?  Náš psék toleruje jen našeho kocoura, ostatní kočky jsou v ohrožení. Tedy jen do doby, než se jim nebude chtít utíkat a postaví se mu. Je to zbabělec a stačí jedna packa s drápkem a s kňučením zaleze.

27 valin valin | Web | 28. března 2013 v 10:00 | Reagovat

[25]: No jo, kocůry dokážou být strašně milí.. :-)  :-)

[26]: Pokračování už je vydané, zatím žijeme všichni, zatím... :-)  :-)

28 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 18. února 2016 v 22:16 | Reagovat

Víš Valin, Ty těma příběhama dovedeš člověka pohladit po duši... :-)

Byla by z toho nádherná kniha. A úplně si to živě představuju, že by to mohlo vyjít i jako audio v podání nějakého dobrého herce... :-)

29 valin valin | E-mail | Web | 19. února 2016 v 9:29 | Reagovat

[28]: Díky za opravdu milý komentář. Já ve skrytu duše doufám, že bych opravdu Číču mohla vydat. Nějak, ale naprosto netuším jak. Ještě ale zdaleka jeho příběh není dopsán a to je moc dobře... :-)  :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama