Květen 2012

Rámečky 3

27. května 2012 v 21:53 | valin1 |  Rámečky









Pásky dekorační 2

27. května 2012 v 21:45 | valin1 |  Doplňky































Jak to vidím já o incestu

25. května 2012 v 16:46 | valin1 |  Psaní na téma týdne

Nejprve se mi nechtělo psát na toto téma ani řádku, protože incest je v povědomosti lidí
zařazený jako něco zrůdného a zavrženíhodného. Zhruba to tak je.. ovšem..
včera jsem viděla televizní noviny, kde hlásili, že sedmiletý chlapec
uplatňoval tvrdé sexuální praktiky na svých čtyřletých až pětiletých spolužácích ve školce. Děsivé..
Tak jsem popřemýšlela.
Společnost je nemocná. Velmi a vážně nemocná. Násilný incest, který se občas někde provalí,
je jenom část té vší hnusoty, která nás obklopuje téměř všude. Úchylák Fritz mluví snad za všechno.
Ale co příbuzní, kteří se do sebe opravdu zamilují? To je taky incest. Tato forma mě ale nepohoršuje,
mají-li se rádi a jsou-li si vědomi všech následků, nikomu snad neubližují, pokud nemají děti. Já si myslím, že horší než
dobrovolné, ale zakázané vztahy jsou méně nebezpečné, než to, co se děje mezi lidmi, kteří nejsou geneticky
spřízněni ani náhodou, ale dokáží si ubližovat tak surově, že to až bere dech. Násilí, násilí a zase jenom násilí.
Fyzické, sexuální i psychické. Lidé, kteří se ani neznají, dokáží napadnout, zbít a zkopat do bezvědomí člověka,
kterého nikdy před tím neviděli, jen pro to, že se na ně špatně podíval. Násilí se společností šíří jako mor.
A nejen násilí. Korupce, zločinost, nespravedlnost, ale to už do tohoto tématu nepatří.
Tak, že můj závěr, abych lehce odlehčila....
Všichni jsme vlastně z incestu, vezmeme-li jako bernou minci, že našimi praprapraprapředky jsou Adam a Eva.


PNG obrázky pro tvorbu a montáže

18. května 2012 v 20:24 | valin1 |  PNG obrázky

Tyto obrázky jsem vyčistila od pozadí. jsou to obrázky buď z fotobanky a nebo moje vlastní fotografie.
Pokud je budete používat ke své tvorbě, prosím, vložte na svůj blog odkaz, nebo moji ikonku s odkazem na moje stránky.
Děkuji




Ozdobné lišty 2

15. května 2012 v 21:59 | valin1 |  Lišty a pruhy
Veškeré komponenty jsou určeny jako polotvary pro další použití pro Vaše obrázky.
Pokud je budete používat ke své tvorbě, prosím, vložte na svůj blog odkaz, nebo moji ikonku s odkazem na moje stránky.
Děkuji































Tohle definitivně zařídí smrt

14. května 2012 v 21:12 | valin1 |  Psaní na téma týdne

Jak tak čtu už napsané články na toto téma, většina pisatelů si odpoutání mysli od těla spojuje s orgasmem.
Příhodné téma pro mě hlavně dnes, kdy jsem se dozvěděla, že včera v neděli umřel můj spolužák.
Myslím, že smrt je dokonalé odpoutání mysli od těla, konečné a definitivní.

Vše, co můžeme za našich životů zažít, co by se dalo označit jako pohnutí, emoce, prožitky
a já nevím ještě co všechno, to jsou vratné procesy, kdy po prožité extázi se opět mysl opět sjednotí s tělem.
Orgasmus, říká se, je malá smrt...Velká, konečná smrt bere vše a nevrací. Tělo se nenávratně loučí s myslí
a jestli se mysl někdy vrátí do nějakého jiného těla.. nevím..doufám..snad. Jinak by nic nemělo význam, kdyby to tak nebylo.
Můj spolužák Standa , který přešel na druhý břeh už o tom možná něco ví..

Tento článek je i moje vyjádření k Tvému odchodu a já Tě budu mít v srdci uchovaného se vzpomínkou na to,
že když jsme byli ještě děti, maloval jsi mi krásné obrázky a dávals mi je do učebnic. To se nezapomíná.
Mám to v mysli, dokud také neumřu.


Pro Standu

14. května 2012 v 20:31 | valin1 |  Smuteční
Dnes jsem se dozvěděla, že zemřel můj spolužák z devítiletky. Znali jsme se od první třídy.. Je mi to moc líto.

Madonky přívěsky

13. května 2012 v 16:40 | valin1 |  Medailonky
Na chvilku jsem se stala zlatnicí a vytvořila pár virtuálních přívěsků s náboženskou tématikou z obrázků od známých mistrů.


Moje opravdu revoluční teorie o originalitě

12. května 2012 v 14:44 | valin1 |  Psaní na téma týdne
Originalita,
asi jí každý nějak ať vědomě, či nevědomě hledá a každý v něčem jiném.
Někdo v oblečení, jiný v chování, další třeba v jídle..
Jenže každý člověk je svým způsobem originální, jedinečný, neopakovatelný.
Já mám o tom svou soukromou teorii. Moc ráda kolem sebe pozoruju lidi a všimla jsem si,
že různí nepříbuzní lidé mají leckdy navlas stejné malinkaté jednotlivosti.
A tak mi prostě napadlo, že každý jednotlivý člověk je skládankou
střípků, kterých musela matka příroda vymyslet ale opravdu hodně, snad miliardy.
To, že jsou si podobní lidé, kteří jsou v příbuzenském vztahu,
to by nám věda se vší pravděpodobností vysvětlila genetikou.
Ale ta až stejnost v malinkatých jednotlivostech u nepříbuzných jedinců,
moji "smělou revoluční teorii" podporuje.
Člověk je prostě podle mě výslednicí nějaké přírodní skládanky,
kde je nepřeberné množství komponentů a tak nějak se to vždycky zamíchá,
což při tom obrovském množství střípků se nemůže stát, že by se vyskytli dva naprosto stejní
nepříbuzní jedinci. Vzhledem k mojí malé soukromé teorii bych si potom dokázala i vysvětlit,
že se dá najít dárce třeba ledviny, nebo kostní dřeně i mimo okruh příbuzenstva, ale naopak po celém světě.
Vědci pronikají stále hlouběji do DNA, fundovaný odborník by se mi zřejmě vysmál, ale já si stejně myslím,
že lidská populace je prostě hromada malinkatých detailů, složených u každého jedince nějak jinak
a taky si myslím, že DNA už znázorňuje jen ty jednotlivé částečky přírodní skládanky.
Nick Carter, slavný americký detektiv by asi pravil: "Smělá hypotéza.."
Ale možná, že je to všechno úplně jinak a moje filozofování je jako obvykle k ničemu.




Smuteční

12. května 2012 v 13:44 | valin1 |  Smuteční
Pro všechny dětičky a čisté dušičky, jejichž život byl tragicky ukončen...




Květinové vazby 4

8. května 2012 v 12:47 | valin1 |  Květinové vazby




Veškeré komponenty jsou určeny jako polotvary pro další použití pro Vaše obrázky.

Pokud je budete používat ke své tvorbě, prosím, vložte na svůj blog odkaz, nebo moji ikonku s odkazem na moje stránky.

Děkuji



















Och, och, sladkosti, kde že Vám je konec...

3. května 2012 v 21:12 | valin1 |  Psaní na téma týdne


Jelikož a protože se moje veškeré oblečení nějak záhadně a neúměrně k mojí postavě zmenšilo,
dostala jsem se do situace, kdy nemám co na sebe. Úplně největší panice jsem propadla,
když jsem se vypravovala do divadla, sraz z kamarádkou jsem měla v 18,15 a v 18,05 mi praskl zip na kalhotách od kostýmu.
Tedy od posledního kostýmu, který jsem na sebe ještě dokázala navléci. Panika, děs, hrůza mě jímala,
než hystericky hrabajíc ve skříni našla jsem kompletek sukně a blůzi, do kterého bych se zahalila i kdybych měla 150kg.
Bohužel je z chladivého materiálu a den nebyl zrovna z nejteplejších, takže moje pocity byly značně prostuzené a smíšené.
To, že se drtivá většina mého ošacení zmenšila,je zajisté vina na straně textilního průmyslu,
materiály jsou pravděpodobně vyrobeny tak,
že časem se samovolně smršťují, zřejmě aby lidé byli nuceni kupovat si nové a nové kousky do svých šatníků.
Objektivně vzato, nemůžu to mít textilnímu průmyslu za zlé, já být textilní magnát, dělala bych to také tak.
Ale protože žádný magnát nejsem, rozhodla jsem se, že nebudu podporovat mazaný textilní průmysl,
ale do oblečení mého současného, se prostě zhubnu a tak elegantně a rychle vyřeším svou oblečkovou krizi.
Lehko se řekne, těžko udělá. A protože vím, že pod dohledem odborníka jde všechno snáz,
nelenila jsem a hezky jsem se objednala k dietnímu poradci. Vešla jsem s nadějí v srdci,
doufajíc, že mi prozradí nějaký supertajný a úderný fígl, kdy se pěkně zhubnu,
aniž bych musela měnit moje skvělé stravovací návyky.
Jaké však bylo moje rozčarování, kdy opravdu krásná a štíhlá dietní poradkyně
mi zakázala dočista všechno. Snad byla svolná jen s tím, že mi dovolila dýchat.
Tedy, ne že by mi zakázala jíst, to ne, naopak chtěla, abych hamala alespoň 5x denně.
Sice to zní hezky, ale co mi doporučila k těm krásným pěti okamžikům denního jídla, mi vzalo chuť na všechno.
Ztratila jsem chuť žít. Po hlubší debatě udělala alespoň malý ústupek, dovolila mi oběd, v nezměněném podání
v naší závodní jídelně. To bylo asi jediné vítězství, ovšem dost chabé v poměru s tím, co mi doporučila ostatního.
Nikdy bych nevěřila, že to co je tak dobré, je tak nezdravé a zase naopak.
Dnes, vyškolená poradkyní už tuším, že v tom je nějaká přímá úměra, čím nechutnější, tím zdravější a dietnější.
Bylo těžké to pochopit, protože tohle poznání se skrývá za honosné výrazy, jako je třeba nutriční typologie,
překyselení organizmu, vyvážená strava atd.
První, co mi důrazně zarachla, byly veškeré sladkosti. Ne, že bych bez nich neuměla žít,
prakticky si na ně ani moc nepotrpím, ale pomyšlení, že už nikdy... mi dávalo pocit týranosti.
A to prosím nebylo to nejhorší. Ona dokonce chtěla, abych jedla tvaroh a jogurty. Byla fuška jí to vymluvit,
Pochopila až, když jsem jí důrazně vysvětlila, že kdybych snědla tvaroh nebo jogurt, že bych pravděpodobně záhy zemřela.
To zabralo. Potom, aby mi snad udělala po prožitém příkoří radost, dovolila mi spoustu kuřecího masa a spoustu žitného chleba
a spoustu zeleniny. Odcházela jsem od ní jako ve snách.
Už jenom napíšu, že jsem se snažila, opravdu snažila. No nevyšlo to, a tak, ač nerada, podpořím textilní průmysl
a pro začátek si pořídím nový kompletek, jeden, nebo dva a dál se uvidí...