. na Blog.cz

Krásné téma, to si zase zafilozofuji...
Kdyby chyby...říká se a něco na tom je. Vlastně je na tom dost hodně.
Člověk se často trápí tím, že si říká, kdyby to bylo takhle, nemuselo se stát tohle.
Kdybych udělal tohle, mohlo být všechno jinak...
Věci se prostě stávají tak, jak se stávají a snad má všechno svůj význam.
Když už někdy pochybujeme, mohli bychom se snad utěšit tím, že kdyby to bylo jinak,
nemuselo by to být nutně lepší a potom je tady taky možnost,
že třeba malou nepříjemností jsme se vyvarovali nepříjemnosti větší.
Já osobně si myslím, že člověk tak nějak rámcově v životě má cestu danou
a má předurčeno, kam má dojít. Pomalu i rychle a s mnoha peripetiemi se blíží ke svému
životnímu naplnění, ať už to ví a nebo ne. Já bych přirovnala život k jakési cestě,
kdy někdy kráčíme klidnou a krásnou lesní pěšinkou, jindy pochodujeme po turistické stezce,
občas pospícháme po silnici a nebo sprintujeme po dálnici a každý do svého cíle.
Někdy kráčíme zcela sami a někdy máme to štěstí, že na částech našich cest nás doprovázejí přátelé.
Ale někdy se z přátel stanou nepřátelé.
To si potom pravděpodobně říkáme, kdybych byl býval, a nebo naopak, kdybych nebyl býval....
Jenomže já jsem z hloubi duše přesvědčená, že kdyby se to nestalo teď, kdybych to "kdyby"
dokázala překonat, stane se to prostě příště. Život je jako křižovatky a když se někde špatně odbočí,
stejně se dojde tam, kam se má dojít. Jenom to trvá dýl, protože si člobrdík krapánek zašel.
Jsou lidé, jejichž cesta je kraťounká ale jim trvá dlouho, protože chodí v kruhu, nedokážou najít
tu správnou odbočku na cestu dopředu. Někdo si zase může být jistý, že jde dopředu, ale jenom přešlapuje na místě.
Já nevím kam patřím já, ale vím, že život mě naučil nějaké "Co by se stalo, kdyby," neřešit.