Co že to vlastně sem?

Pátek v 11:56 | valin |  Kocouří život

Vona mi často říká, že sem malej mizera,vyčůranej hajzlík, mňoukálista,milášek a nebo tygr domácí.
Někdá sem z ní už tak zpitomělej, že ani nevim, kdo že to vlastně sem. Ne, že by mi to zas až tak huntovalo mou kočičí pohodu, ale poslouchejte furt ňáký kecy.

Jenomže vonehdá, vonehdá to úplně přehnala. To, dyž sem jí rozdrásal další polštář a tentokrát tak bravurně, že peří lítalo na všechny osvětový strany. Byl to fofr, ani sám nevim, jak se tak rychle schumelilo. Vona přilítla jako fúrie a hned na mě začala ječet.
"Číčo ty jsi takovej zatracenej všivák, to snad ani není možný, co ty dokážeš. Jednou mi z tebe klepne."
A to se mě teda dost dotknulo. Ne to, že by jí snad ze mě mohlo vopravducky klepnout, ale ten "všivák" mě teda hodně urazil. Co si to vůbec dovoluje, potvora.

Hezky zhluboka sem se nadejchnul, abych na ní vyřval, co si vo ní myslim já, kocour Číča.
"Co to meleš za kraviny, jakej všivák? Já sem kocour čistotnej, už ti ani nečurám do křesílka a ty mi řekneš, že sem všivák. Já mam kožíšek čistej a úpravnej, nemam blechy ani červy a už vůbec ne vši. Tak co furt hulákáš? Si proti mně zaujatá a nespravedlivá a naddržuješ psí hopsandě. Na mě se vykvajzneš, ale s čoklicí furt někde trajdáš. A dyž sem přijuchá Mrňavice, to se můžeš úplně přetrhnout. A vůbec já tě nemam rád a nebudu s tebou mluvit."

A vopravducky sem se urazil. Vodkráčel sem hrdě středem a čekal sem, že za mnou zase přileze, jako vobyčejně a nebo mi aspoň zavolá na bonbónky, ale vona se asi taky naštvala. Je faktótum, že si teda pouklízela, páč peří je peří, ale dyž musí uklízet chlupy, co lítaj z čokla, což je podobný jako uklízet peří, tak u toho tak nezuří.

To teda bylo něco novýho. Eště nikdá se na mě tak dlouho nezlobila. Co dyž mi nedá ani večeři? A že toho vona by byla určitě schopná. Vona čte všelijaký ty stóry, co píšou zhrzený tvorové a co dyž ty načtený moudra začne trénovat zrovinka na mě a mý večeři? Bylo to vážný, vopravducky sem měl nahnáno. To se muselo semlít zrovinka ten den, co její dvounožec nebyl doma, aby mi zachránil vod potupný smrti hladem. A eště navíc sem veděl, že vona pro mě má připravený syrový masíko na večer. Tak sem si holt řeknul: "Číčo, nejni čas na hrdinství, budeš se muset pochlapit a ňák jí vokouzlit, aby sis moc nezadal, ale aby vona zasejc roztála."

No, bylo to těžký, až ukrutný. Šel sem teda za ní a co nejspořádaněji sem si cnostně sednul, abych na ní viděl. Koukal sem na ní, jak sem uměl nejlípějc a dyž sem si myslel, že už jí mam na lopatkách, tak na mě uštěkla: "Neciv na mě tak Číčo."
Co já musim vydržet. Já, téměř světec a takovýdle hrubý zacházení. Enomže hlad je hlad a večer se blížil. Estli jí nevochočim do tý doby, než pude s čoklem na večerní venčení, jistojistě zvostanu bez večeře.
Mňouknul sem tak nesměle a žalostně, jak jen to umim nejlíp nafilmovat a koukal sem, estli zabere. Vona je ale někdá jako parez, nehnula ani brvou. Tak to je vopravducky zlý. Tak sem se jí začal motat pod nohy, jako že se chci přišmajchlovat. Kočibože, ty to vidíš, co jeden musí podstoupit kvůlivá mrzký flákotě. Chvilku eště dělala napučenou, ale potom to nevydržela a podrbala mě za ušičkama. To mam rád a tak mi ani nedalo moc práce, abych blahem zamhouřil voči. A bylo to. Jasná výhra.

"Ty jsi takový zlobivý kocourek, co Číčo? Jestli ještě jednou rozdrásáš nějaký polštář, tak ti doopravdy uštípám drápy."
Zase už jela ve svejch poučovacích kecech, vypnul sem teda poslech, eště sem se nechal chvilku muckat, ale co je moc, je moc. Dyž sem natuty poznal, že večeře je jistá, a že vona už dokonale vychladnula, hned jak se to šiklo, sem se po anglicku vytratil, aby si moc nezvykala na to, že sem ňákej votrok na mazlení. Musel sem si přece v klidu dáchnout před večeří, no ne?
 

Strážce mý doby

15. září 2016 v 10:11 | valin |  Kocouří život

Zrovinka nedávno sem se parádně vyvaloval na svý myšózní dece, meditoval a ňák sem bilancoval svuj kočičí život, co žiju u tý potvory. Vono je to hnedlinka už 4 roky, co sem se nakvartýroval do týhle vypráskaný rodiny. Né, že by to bylo zas až tak zlý, páč vim, že co člověka, pardón teda kocoura nezabije, to ho posílí. A řeknu vám, že vedle ní sem posílil vopravdu výrazně. Hlavně teda na váze. Vona mi říká, že ze mě začíná bejt slušnej tlustoprd. To je ale sprostá urážka, to vám teda povim.

Obézní myšlenky

6. září 2016 v 9:24 | valin |  Básnické střevo na TT

Myšlenky moje mrzké,
varují, že v době brzké,
zas už budu mít hlad
a báječně napucnu se rád.
 


Ach, jo, pokrok, nic pro mě...

30. srpna 2016 v 0:05 | valin |  Kocouří život
Vona teda pokroková je, vo tom žádná. To pravim docela fundovaně, já, kocour Číča. Vona teda úplně v rámci pokroku přestala používat nože. Nevim, estli to teda nesouvisí s tim, že jeden se jí zlomil, anebo kvůlivá tomu, že u dalšího nechala rozmočit dřevěný držadlo a už žádnej další nůž nemá. A nebo má, ale ňák si je šetří, nebo co. A zase ten její pokrok vodskáču já.

Extra falešný úsměv

5. července 2016 v 23:57 | valin |  Básnické střevo na TT

Když jsem tak přišel už o poslední zub,
nebylo zbytí, než nasadit falešný chrup…
s falešným chrupem falešný úsměv bílý,
zakousnout do řízků budu mít jistě dost síly.

Di a kup si mozek

1. července 2016 v 10:58 | valin |  Kocouří život

Že je potvora, to už vim dávno a ňák se nad tim už ani nepozastavuju. Myslel sem si totiž, že mě už nikdá extra překvapit nemůže. Ale jak vona to koulí s tim ubohým hloupatým čoklem, to je namouduši k poblití. Eště, že já sem takovej fištrón, že na mě si nepříde. Abyste tomu rozuměli. Vona kolem sebe prostě asi potřebuje ňákou tu votrockou duši. A tu má teda v tom čoklovi. Čoklice na ní tak voddaně čumí, až se za to psí plemeno dočista stydim. Ale eště horší je to, jak vona využívá naivnosti tý psí vtírky. Ne, že teda já bych to nedělal, že jo, ale já můžu. Vod ní to fakt ale nejni vůbec hezký.

Kde vzít manuál pro život a nekrást

24. června 2016 v 10:07 | valin |  Básnické střevo na TT
Kdo se ke mně posadí,
a fundovaně poradí,
jak mám jenom skvostně žít
a život si nezničit?

Další hřebíček do její rakvičky

17. června 2016 v 12:21 | valin |  Kocouří život

Po dlouhý době mýho kočičího pauzírování sem zase se sebou vopravducky hodně spokojenej. Zatlouk sem další hřebík do její rakvičky. Sem prostě šikovnej kocour.

Vona má u postele takovej přístroj s barevnýma číslíčkama a na ten v noci vobčas mžourá. Voni teda dyby ty čísla nebyly zářivě vosvícený, viděla by akorát tak prdlajs, ale sou pronikavě červený a vona podle toho, jaký tam sou, buď sebou flákne znova do postele a nebo začne skučet a nadávat a pomalu se z tý postele začne vysoukávat.

Bych taky chtěl mít spokojenej život

3. června 2016 v 9:05 | valin |  Kocouří život

Fšecko, vopravducky fšecko de v týdle domácnosti do háje. To vam teda povim, to je život. Vona ta potvora už mě ani nechce pouštět k početní krabici, abych mohnul do světa hlásat svoje moudra.

Je to nespravedlivý a tak sem vymyslel, že začnu vopravducky škodit týdle domácnosti a hlavně teda jí, aby už jednou pochopila, že sem kočičí misionář a mam prostě silnou potřebu šířit osvětu do světa mezi fšecky kocoury a kočky.

Další články


Kam dál