Sakra, nemam volnou chvilku pro sebe...

2. května 2017 v 13:54 | valin |  Kocouří život
Vona s tou Mrňavicí nedá a nedá pokoj. Terďkonct u nás byla nakvartýrovaná na celý boží štyry dni. To bych se z toho dočista pominul velebnosti. Mrňavice je fakt nepoučitelná, porád za mnou hopsá a vejská při tom, jako by jí napichovali na vidle.
Ani chvilku pro sebe a svý meditace jsem neměl. Musel sem bejt porád ve střehu.
Mam vopravducky těžkej kocouří život. Eště že Vona, /naše živitelka/,se celkem překvapivě prokázala jako charakter. Dávala mi aspoň večeře někam, kam se Mrňavice nedostala.
Je to sice proti mejm zajetejm zvykům, večeřet každej den v jinym koutě, ale holt co, oučel světí prostředky.


Mrňavka k nám přijuchala s bolavym vokem a vona jí do něj musela pravidelně kapat ňákou kapalinu nebo co. Fšecko sem to šmíroval pěkně skovanej v bezpečí, páč nikdá nevim, co se jí urodí v mozkovně a mohlo by jí napadnout, že by mohla kápnout i mě. Vona je totiž všeho schopná. Ale asi se toho samýho vobávala i čoklice a tak se rozhodla todlecto nebezpečenství do nuly eliminovat. Tady bych vyzvednul čoklovo nespornou vodvahu, páč čin to byl hrdinskej a i nebezpečnej.

Čoklice taky bedlivě sledovala todlencto kapání a konečně jednou něco vymyslela kupodivu sama a hlavou. Číhala a pozorovala a dyž vona zavelela:
"Budeme kapat do očíčka, podej mi kapičky" ..tak rozjela akci.
"Mrňavice zakňourala, že neceeeeeeee a kapky velkym fofrem hodila pod válendu.
Vona medově povídá:
"No Aďulko, tos neudělala moc dobře. Do očíčka kápnout musíme, to přece víš. Chceš, aby se ti očíčko zahojilo ne? Tak, teď pěkně pro ně vlez a hezky mi je podej."
Mrňavka jí celkem poslouchá, na rozdíl teda vode mě, a tak se poslušně jala kapky hledat.

" Jsou tam?"
"Aňo," Mrňavka na to.
Za chvíli se z pod válendy vozvalo: "Nejsou."
"Jak to že nejsou? Podívej se pořádně."
Mrňavka zalezla hloubjejc pod válendu a křičela: "Mam, mam".
Dyž se ale zpod válendy vyplížila, podávala jí propisku.

To už sem na ní zasejc pozoroval znaky blížícího se infarktu. Nezbylo jí nic jinýho, než zalehnout a snažit se nacpat za Mrňavkou. Asi jí ale došlo, že vobě se tam nevejdou, tak se zasejc musela zvednout a počkat, až se Mrňavka vysouká ven. Tý se to ale asi líbilo a tak tam vobě lezly jako berušky, hledaly a čmuchaly, ale kapky nenašly. Vona teda už pracovala nekompromisně k infarktu, dyž jí konečně došlo, že je celkem divný, že týdle plazicí hry se nezúčastňuje čoklinda.
A páč nás už zná celkem jako svý boty, šla rovnou po čuchu. Čoklice ve vedlejší místnosti měla flaštičku s kapkama v hubě a už jí zpracovávala po svým. Vona jí flaštičku z huby vyrvala rychlostí blesku a začala hořekovat:
"Žolino, proč jsi jenom taková trubka, podívej se, jak si tu flaštičku docela i prokousla. Ještě, že se dnes kape naposled."

Potom udělala důkladnou prohlídku tý vožužlaný plastový trosky a konstatovala, že je prokousnutá naštěstí někde nahoře a že dyž bude rovně stát, že nepoteče a že tam eště nějaký ty kapky zvostaly.
Nakapala Mrňavici do voka a flaštičku pro jistotu před náma skovala s poznámkou, že nám fakt nejni co věřit.
Já teda nechápu, jakym právem vona porád proti nám uplatňuje kolektivní vinu, ale nakonec ať si brebtá co chce, hlavně že aspoň vyvalí večeři, byť do kouta.

Žolina ale v mejch kočičích vočích vo stupínek povyrostla, páč tohle byl přímo její vodvážnej majstrštik, páč tady vedle slušnýho nářezu riskovala i vlastní život, přece neveděla, co v tý flaštičce je vlastně za tekutinu. Co dyby tam byl ňákej jed, že jo? Já řikám porád, že jí nejni co věřit.
 

Boj vo moc vůbec nejni jednoduchej...

21. února 2017 v 9:52 | valin |  Kocouří život
Že sem teda prakticky skoro bez večeře, dyž se přihasí Mrňavice, na to sem si já, kocour Číča už hnedlinko zvyknul. Ale co vyvádí ta podlejzačka psí vtírka Žolina, dyž Mrňavici vítá, tak z toho bych se vopravducky poblil. Ten přitroublej čokl má snad faktycky radost, dyž tu malou divošku zasejc vidí. Zatím co já se zdekuju kosmickou rychlostí a v tu ránu se stávam neviditelnej, psí vtírka vrtí vocasem, že si ho div nevyvrátí z pantů, rotuje kolem Mrňavice a předvádí něco mezi záchvatem epilepsie a vítáním slunovratu. To psí plemeno je nesnesitelný, a až Mrňavice zasejc vodjuchá, tak to čoklovi pěkně spočítam. Za fšecky ty křivdy, co tu musim vydržet, hladovej, tejranej a perzekuovanej.

Chybička se vloudí i ve směru kroků

24. ledna 2017 v 8:03 | valin |  Kocouří život

Zasejc už tady byla Mrňavice. Teda to vám řeknu, že jako já kocour Číča mám z toho dočista kočičí kopřivku. Vovšem na druhou stranu… vono to má taky něco do sebe. Malá Mrňavice se začíná jevit jako muj externí spolupracovník v huntování psychiky naší živitelky. Vopravducky ale jenom jako externista a eště hodně vzdálenej. Dyž ke mně přilítne, už se nedekuju do závětří, ale hrdinně na ní zasyčim. Ani sem netušil, že v tom mym syčení je taková síla. Mrňavice zůstane úplně perplex a už ke mně neleze. Zato vona dyž mě viděla a slyšela naživo syčet, koukala jako vyvoraná myš.
"Tak takhle umíš syčet ty syčáku?"
 


Má milá.. slyším tvůj kovový zvuk

10. ledna 2017 v 11:26 | valin |  Básnické střevo na TT
Jsi tak krásně bílá
a je v tobě síla,
vím, že na mě počkáš,
nemůžu se dočkat.

Jak se jí možná změnil život

10. prosince 2016 v 20:03 | valin |  Kocouří život

Já už bych se na to vopravducky vyprdnul, velebnosti.
Mrňavice je u nás na muj kocouří vkus teda hodně často, furt za mnou leze, šišlá na mě "košiško posééém" a já před ní musim bejt porád někde zaleznutej. Mam toho už akorát tak dost. Eště že vona mi aspoň dá večeři někam, kam se ta malá divoká dvounožka nedostane. Je to hotovej škandál. Vona je tady i v noci a chrní s ní v jejim pelechu. Tedy v mym pelechu, chci napsat, páč Mrňavice se nakýbluje k ní a já musim spát vodstrčenej a samotnej. I psí vtírka se k nim vetře. Já bych chtěl bejt taky u ní, ale dyž je tam Mrňavka, ani tam radči nepáchnu.

Její a moje představy vo dokonalým světě...

29. října 2016 v 11:35 | valin |  Kocouří život

Vono to s ní už vopravducky nejni k vydržení. Mam pocit, že už to zavání psychickym tejránim. Je to potvora fšech potvor. Vona mi ráno do misky k snídani vyklopí tu nechutnou blemtavou kočičí kapsičku a dyž jako zamňoukám, že jí na tendle blivajz zvysoka kašlu, docela se na mě utrhne:
"Copak Číčulko, nechutná ti? Můžeš si zobnout ještě granulky, máš je přeci vedle v mističce."

Novodobý Metrix...

26. října 2016 v 11:10 | valin |  Moje povídky na téma týdne
Zase ta stejná noční můra. Hrůzný sen, znovu a znovu se opakující.
Prudce vstala na posteli, zborcená potem, její mozek byl blokován, jak přetížená kalkulačka.

"Co to je? Co to jenom je? Je to realita, sen, nebo novodobý Metrix? Nestačím vůbec své myšlenky zpracovávat. Proletí rychlostí světla a zmizí do tmy."

Nebojím se býti svá...

13. října 2016 v 7:54 | valin |  Básnické střevo na TT

Nohy se ti podlomí,
jen co skočím na tě,
vášeň má tě ochromí,
hned si sundáš gatě.


Život ve tmě

4. října 2016 v 8:12 | valin |  Psaní na téma týdne
Den je tak krátký a je málo světla. Mám dojem, že jsem pořád jenom ve tmě. Nekonečné, všeobjímající tmě. Ti, co za mnou chodí, mi říkají, abych si rozsvítil lampičku. Jenomže já nevím, že nějakou lampičku mám. Moje paměť nefunguje. Všechny myšlenky se z ní kvapem vytrácejí a nahrazuje je strach. Tma je nemilosrdná a nechá mě volat na matku, aniž by mi kdokoliv odpověděl.

Další články


Kam dál